Desetkrát o ropě: Všechno, co potřebujete vědět, ale báli jste se zeptat

1. Kam až mohou ceny klesnout?

Odhady neustále klesají, s tím jak se ceny dál propadají a nemohou najít dno. Začátkem loňského října analytici předpovídali odražení od 90 dolarů za barel. V prosinci byla jako neprolomitelná stanovena hranice 65 dolarů.

Nyní severomořská ropa Brent atakuje metu 50 dolarů. Nejodvážnější spekulanti sázejí i na ceny kolem 20 dolarů. Tak nízko by se ale barel s největší pravděpodobností dlouho neudržel.

2. Bude benzin dál zlevňovat?

Ropa má v celkové skladbě ceny benzinu jen zhruba třetinový podíl. Nyní jsou důležitější marže pumpařů, které se v některých lokalitách pohybují neúměrně vysoko.

Tvrdší konkurence a vybíravější řidiči by mohli benzinové stanice v následujících týdnech donutit jít s cenami níž, v průměru o 1–1,5 koruny směrem ke 30 korunám za litr. I tak ale bude třeba dále počítat s větším rozptylem podle lokality. Další zlevňování benzinu by mohl zařídit pokles cen ropy pod 50 dolarů za barel. Proti tomu by mohl působit dolar posilující vůči koruně, který nákup suroviny tuzemským rafineriím prodražuje.

Specifikem Česka i Evropy všeobecně je vysoké zdanění pohonných hmot a rovněž jeho struktura. Daní se totiž paušálně tuna suroviny, bez ohledu na její cenu, takže s poklesem surovinové složky podíl daně na celkové ceně roste. Při nynějších cenách kolem 32 korun za litr tvoří spotřební daň a DPH zhruba 57 procent celkové ceny. Proto každé další zlevňování ropy bude mít na výslednou cenu benzinu stále menší efekt.

3. Kdy by mohlo na trhu s ropou dojít ke zvratu?

Otázka za miliardy dolarů. Ty se totiž protáčí na trhu ropných futures, na kterém mohou investoři spekulovat na růst, či pokles cen. Zjednodušeně řečeno bude záležet na tom, kdo uhne první a omezí těžbu nebo k tomu bude donucen: břidlicoví těžaři ve Spojených státech, či ropní šejkové z kartelu OPEC.

První jmenovaní totiž svojí neuvěřitelně vynalézavou technologií horizontálních vrtů a vstřikování vody a písku do břidlic zařídili, že americká těžba během posledních pěti let vzrostla téměř na dvojnásobek. Spojené státy nemusí dovážet tolik drahocenné suroviny ze zahraničí, na světovém trhu začal panovat velký přebytek a tomu odpovídá vývoj cen.

Dvanáctičlenný OPEC, který má na světovém obchodu s ropou 60procentní podíl, by mohl propad zastavit dramatickým omezením vlastní těžby. Nejvlivnějšímu členu kartelu – Saúdské Arábii – se do toho ale nechce. Bojí se, že při následném zotavení cen zintenzivní produkce z amerických břidlic a za pár měsíců bude situace stejná, přičemž tratit na tom budou hlavně tradiční těžaři, kteří si dobrovolně snížili tržní podíl.

OPEC se proto rozhodl nasadit šokovou terapii. Chce konkurenty v Americe nebo i na ruském arktickém šelfu či hluboko pod dnem Atlantského oceánu, kteří mají mnohem vyšší produkční náklady, knockoutovat co nejprudším poklesem cen tak, aby jim investoři a banky přestali půjčovat peníze na další průzkum a vrty. To by vzhledem k délce rozvojových cyklů v těžařském odvětví podvázalo možnosti růstu produkce na roky dopředu.

Nízké ceny ale musejí trvat dost dlouho na to, aby efekt vyhladovění byl skutečně hmatatelný.

Taktika zatím vychází. Počet aktivních vrtných souprav v USA v uplynulém kvartálu klesl o 7 procent. Břidlicoví těžaři ohlásili radikální škrty v investicích do nových vrtů. Jenže řada jich i přesto hodlá navyšovat produkci, hlavně díky úsporám a zvyšování efektivity nasazených technologií. Doufají, že nižší ceny budou schopni přežít déle než země OPEC a po návratu ropy na vyšší úrovně opět zintenzivnit aktivitu.

Analytici předpokládají, že rovnováha na trhu by se mohla obnovit v polovině roku, přičemž následovat by měl růst cen k úrovním kolem 80 dolarů za barel.

Do té doby ale může trh zasáhnout několik nepředpověditelných událostí – od nižší než očekáváné poptávky v Číně přes potíže v Libyi až po zhoršení bezpečnostní situace v Iráku sužovaném islamisty. Prozatím jsou ale Američané i OPEC odhodláni těžit jako o život. První potřebují zaplatit dluhy, za něž nakoupili vrtné soupravy. Druzí musí naplnit prázdné státní kasy. Saúdští Arabové se prý připravují na dva roky nízkých cen.

4. Kdo má na cenu ropy největší vliv?

V současné situaci převisu nabídky nad poptávkou může s cenami nejvíc zahýbat producent ochotný k podstatnému snížení těžby. V úvahu připadá pouze Saúdská Arábie, která denně vyveze 7,5 milionu barelů ropy a má na světovém obchodu s ní téměř pětinový podíl. Navíc disponuje schopností těžbu v krátké době navýšit či snížit podle potřeby.

Saúdští Arabové loni v listopadu před zasedáním OPEC jednali se zástupci Mexika a Ruska, kteří do kartelu nepatří, o společném radikálním omezení těžby o víc než 1,5 milionu barelů denně. Rusko ale nebylo ochotné nést proporcionální břemeno a nabídlo redukci jen o 300 tisíc barelů z celkové těžby 10,5 milionu barelů denně. Ruští zástupci poukázali na to, že kvůli komplikovaným klimatickým podmínkám větší manévry s těžbou provádět nemohou.

Například vrty fungující v arktických teplotách by po zastavení a poklesu provozní teploty rychle zamrzly a těžební zařízení by se nenávratně poškodilo.

5. Kdo na propadu cen ropy nejvíc vydělá?

Jednoznačně motoristé a dopravci díky nižším cenám pohonných hmot. Výhodná je situace i pro rafinerie a chemické závody používající ropu jako vstupní produkt nebo energetickou surovinu. Stejně tak vydělají producenti umělého textilu a plastů z polymerů, jejichž ceny jsou na ropu navázány. Náklady klesnou také v sektorech s významným podílem ropy na produkčních nákladech, například v zemědělství. Nejnáchylnější na ceny ropy jsou rýže, kukuřice či pšenice.

Významný je efekt i v důlním sektoru. Podle odhadů banky Citigroup 20procentní pokles cen ropy sníží výrobní náklady tuny černého energetického uhlí o osm dolarů, což je zhruba 10 procent stávající ceny.

6. Kdo na ropném pádu nejvíc prodělá?

Těžaři ropy, ať už soukromé společnosti na Západě či státní koncerny v zemích OPEC či v Rusku, Mexiku nebo Indonésii. Nejvíc jsou postižené břidlicové vrtné společnosti ve Spojených státech, které mají nejvyšší náklady a jsou často značně zadlužené.

Akcie společnosti Continental Resources, lídra břidlicového oboru, v posledním půlroce odepsaly víc než polovinu hodnoty.

Ještě víc jsou postižené servisní firmy zajišťující hloubení nových vrtů. Vinou nízkých cen a klesajících investičních rozpočtů zájem o jejich služby drasticky klesl. Společnost Seadrill, největší provozovatel ropných plošin a vrtných souprav, za posledních 12 měsíců ztratila tři čtvrtiny hodnoty.

Problémy soukromých společností ale nejsou nic v porovnání se starostmi ropných ekonomik typu Ruska, Nigérie či Venezuely. Za poslední roky si zvykly na vysoké ceny a jejich státní rozpočty se teď dostanou do velkých deficitů.

Často jsou zadlužené v zahraniční měně a ropné dolary potřebují na splácení závazků i nákup širokého spektra importu, jelikož jejich ekonomiky jsou jednostranně orientované a krom ropy neprodukují prakticky nic jiného. Těmto zemím hrozí letos značná politická a bezpečnostní nestabilita. Hluboko do kapes bude muset letos sáhnout i Saúdská Arábie. Schodek jejího rozpočtu je odhadován na 40 miliard dolarů (zhruba bilion korun). V rezervě mají Saúdští Arabové 750 miliard dolarů.

Problémy by mohly mít i akciové a dluhopisové trhy v Evropě a Spojených státech, do kterých každoročně proudí stovky miliard ropných dolarů OPEC a jiných zemí. Kdyby tyto státy začaly své investice prodávat ve snaze látat díry ve veřejných rozpočtech, mohlo by to s finančními trhy řádně zamávat.

7. Prospívá pokles cen ropy ve stejné míře všem bohatým ekonomikám?

Ne. Záleží hlavně na tom, jestli je země čistým vývozcem, nebo dovozcem ropy, a také na míře energetické intenzity její ekonomiky. Nejhůř je na tom Norsko, největší evropský vývozce černého zlata. Jeho koruna za poslední půlrok vůči dolaru ztratila třetinu hodnoty.

Nory může utěšovat, že mají našetřeno. Ve státním ropném fondu díky obezřetnosti v tučných letech shromáždili kolem 900 miliard dolarů.

Smíšené pocity mají z levné ropy země Evropské unie. Dováží bezmála 90 procent spotřeby, takže nižší ceny vylepšují jejich obchodní bilanci i kupní sílu spotřebitelů. Radost jim ale kazí několik faktorů. Citelné oslabování eura a dalších evropských měn způsobuje, že v dolarech obchodovaná ropa pro Evropu není tak levná jako pro Spojené státy. Navíc ekonomiky EU nejsou tak energeticky náročné, takže jim levnější ropa tolik nepomůže.

Spojené státy se třemi sty miliony obyvatel denně zkonzumují 20 milionů barelů ropy, půlmiliardová Evropa jen 13,5 milionu barelů.

Zlevňující ropa také Evropu do deflace stahuje, což by mohlo při delším trvání tohoto jevu ekonomiku značně poškodit.

8. Je propad ropy spiknutím Saúdské Arábie a USA proti Rusku?

Nejdřív sankce, které ruské firmy a banky odstřihnou od tolik potřebných dolarů a eur ze Západu, pak pád ropy, jenž jednostranně orientovanou ruskou ekonomiku během několika měsíců srazí na kolena. Lepší trest za anexi Krymu americký prezident Barack Obama zařídit nemohl. Teorii velkého komplotu zastává například spolumajitel ropné společnosti Lukoil a jeden z nejbohatších Rusů Leonid Fedun.

Je pravda, že Spojené státy využily ropných kapacit svého velkého blízkovýchodního spojence při prosazování sankcí vůči Íránu. Odběratelé ropy z Evropy nebo Asie se báli, že nebudou mít výpadek embargované íránské ropy čím nahradit. Saúdští Arabové společně s Kuvajtem a Spojenými arabskými emiráty těžbu pohotově navýšili a potřebné objemy zájemcům ochotně poskytli.

V tomto případě je nicméně pravděpodobnější varianta příjemného vedlejšího bonusu.

Arabští a američtí představitelé podle zdrojů deníku Wall Street Journal neskrývají nadšení z toho, že pád ropy přistřihl Kremlu křídla a omezil jeho možnosti provádět neplechu po celém světě.

Stejné je to také s Íránem, který financuje četné extremistické organizace od Jižní Ameriky po Afriku. "Pokud při tom Rusku či Íránu klesnou příjmy o 30 procent, fajn," svěřil se reportérům WSJ nejmenovaný arabský politik.

9. Může kvůli propadu ropy Rusko zkolabovat?

Ruská historie ukazuje, že ke kolapsu bývá blíž, než se obecně připouští. Za posledních 500 let se ruský stát ohromně rozrostl a funguje na osvědčeném principu brutální centralizace a nemilosrdné autokracie, která má jediný cíl: mobilizovat zdroje a lidi pro obranu rozsáhlého území a udržení jeho soudržnosti. To permanentně vyčerpává ruskou ekonomiku a brání vytvoření stabilizujících hospodářských či společenských institucí.

Až donedávna si ruské vedení počínalo vcelku obezřetně a hromadilo rezervy na horší časy. Před zabráním Krymu a invazí na Ukrajinu bylo v pokladně Kremlu zhruba 500 miliard dolarů.

Za rok se ale tato suma scvrkla na 388 miliard dolarů, jelikož centrální banka musela mohutně intervenovat na obranu rublu. Pokud by utrácení rezerv pokračovalo stávajícím tempem a země by zůstávala v mezinárodní izolaci, mohou jí dojít peníze na kriticky důležité dovozy za dva až tři roky.

Režim ale do té doby může rozvrátit mnoho jiných faktorů. V zemi probíhá měnová i bankovní krize, lidé přestávají věřit rublu i svým bankovním účtům. Stát, jehož rozpočet pracuje s cenou ropy nad 100 dolary za barel, bude muset najít prostředky na slíbený růst platů vojáků nebo policistů, výplatu vyšších penzí rostoucímu počtu důchodců a ještě mu musí zbýt na sanaci bank.

Ruskou ekonomiku čeká letos ostrá recese a nejsou vyloučeny ani sociální nepokoje, zejména v monogorodech, městech závisejících na jednom velkém zaměstnavateli, typicky zbrojovce či metalurgickém závodu.

10. Mohou mít nízké ceny ropy nějaké negativní dopady na Česko?

Ano. Mohou srazit nízkou inflaci do záporu, což by znamenalo deflaci.

Pokud by se promítla do dlouhodobých očekávání, a lidé by tak začali počítat s všeobecným a trvalým poklesem cen, mohli by začít odkládat velké nákupy v očekávání nižších cen. Dlužníci by se dostali do nevýhodného postavení, jelikož by reálná hodnota jejich závazků s časem rostla. To by omezilo ochotu firem brát si úvěry a investovat. Kvůli hrozbě deflace, která sužuje i eurozónu, by mohla být ČNB nucena dál oslabit kurz koruny.