Kompostovat jde i uprostřed Prahy, říká propagátorka zpracování bioodpadu

Ročně se v českých domácnostech vyprodukuje více než tři miliony tun komunálního odpadu, který plní skládky po celé zemi. Téměř polovina všech vyhazovaných zbytků je však organického původu, což je ideální předpoklad pro druhotné zpracování. Lucie právě z tohoto důvodu provozuje společensky prospěšný podnik Kokoza, jehož hlavním cílem je ukázat, že i ve velkých městech se dá kompostovat nebo zahradničit.

Za čtyři roky existence projektu stihla se svým týmem vyvinout a rozprodat domácí vermikompostér, vytvořit platformu k distribuci 37 tisíc žížal od Aše až po Ostravu, zaměstnat několik desítek osob s handicapem, založit jednu z prvních komunitních zahrad z Praze a stát se odborným poradcem pro výrobce designových samozavlažovacích nádob.

Domácí hnůj s globálním dopadem

Lucie mluví o kompostování jako o malé radosti svého každodenního života, která může mít v dlouhodobém měřítku velký dopad. V Evropě poslední dobou výrazně ubývá zemědělských zvířat, čímž klesá i množství produkovaného hnoje. Živiny se tedy musí často do půdy přidávat uměle, což ovlivňuje její úrodnost i kvalitu potravin.

Některé státy v čele s Velkou Británií a Belgií již zaujaly progresivní politiku s cílem situaci zlepšit, v Česku však aktivita zůstává prozatím pouze na straně jednotlivců a malých komunit.

Svůj první krok provedla Lucie koupí speciální plastové nádoby, do níž umístila kolem 250 kalifornských žížal a začala ji používat k vyhazování slupek od banánů i zbytků z kávovaru. Ve volných chvílích si hrála i s myšlenkou vlastního podnikání, které dostalo reálné obrysy v roce 2010.

Zkušenosti k nezaplacení

Tehdy s kamarádkou Kristinou Regalovou vyhrála národní kolo soutěže Social Business Idea, které se konalo v nově otevřeném podnikatelském centru Impact Hub Praha a podporovalo společensky prospěšné projekty. "Získali jsme 5000 eur a členství. Možnost potkat se v Hubu s odborníky na sociální podnikání byla pro nás paradoxně mnohem cennější než samotné peníze," vzpomíná nostalgicky Lucie.

Nápad komunitní kompostovací zahrady oslovil nejen porotu, ale i zakladatele Hubu, kteří se aktivně zapojili do rozvoje záměru dívčí dvojice. "Ze začátku jsme proseděly hodiny na konzultacích. Byly jsme hodně opatrné a chtěly mít vše promyšlené," popisuje Lucie dobu, kdy jí pomalu uzrával v hlavě netradiční koncept neziskové organizace s podnikatelským záměrem.

Na jaře roku 2012 založily Lucie Lankašová Matoušková a Kristina Regalová společnost Kokoza a oficiálně se přihlásily k sedmi principům sociálního podnikání Muhammada Yunuse.

"Úplně původně jsem chtěla mít klasický integrační sociální podnik, jehož hlavním smyslem bude poskytovat pracovní místa pro handicapované. Díky Hubu jsem ale pochopila, že můžeme vytvořit fungující koncept společensky prospěšného podniku, který pomůže efektivně řešit uplatnění na trhu práce pro tělesně či mentálně postižené, kompostování, a navíc nebude 100% finančně závislý na externím financování," říká.

První výzvu pro ně představovalo vybudování komunitní zahrady na Chodově v Praze, kde nejprve otevřely pro obyvatele přilehlých panelových domů společný prostor KC Zahrada o rozloze 50 m². Projevila se však nechuť lidí starat se o místo, které je všech, ale vlastně nikoho. Poučeni z předchozí sezony se Lucie s Kristinou rozhodly poupravit koncept a následně rozdělily půdu na malé záhonky, což výrazně pomohlo ke zlepšení situace. "Jako Češi prostě máme rádi to své, na sdílení nejsme příliš zvyklí, ale pomalu se to začíná měnit," krčí rameny. 

Byznys se žížalami

Velkou vlnu zájmu vzbudily mladé podnikatelky vermikompostérem, který vyrobily ve spolupráci s designérem Martinem Žampachem. "Měly jsme celkem 25 kusů, vyprodáno bylo dřív, než jsme očekávaly. Bohužel se na kvalitě podepsal uspěchaný vývoj. Produkt jsme nepromyslely dostatečně do detailu, už po půl roce přišlo pár reklamací, takže do dalších várek jsme se již raději nepouštěly. Zkušenost to ale byla k nezaplacení," vzpomíná Lucie.

Rok 2013 se pro Kokozu jevil jako přelomový. Kokoza nadchla vedení obchodního centra Arkády na pražském Pankráci svým nápadem o přeměně opuštěné plochy o rozloze 2000 m² na velkou komunitní zahradu s kompostárnou pro široké okolí.

Projekt komunitní zahrady s kompostárnou na pražském Pankráci

Další 3
fotografie

Společně vypracovali projekt nevšedního veřejného prostoru pro zpracování bioodpadu, pěstování bylin, ovoce a zeleniny nebo třeba i budování sousedských vztahů. Jeho výsledkem byla menší pop-up zahrada, která své brány otevřela v loňském roce. Lucie doplňuje: "Přestože to nevyšlo v tak velkém měřítku, jak jsme plánovali, podařilo se alespoň vybudovat malou veřejnou zahradu a necháme se překvapit, co přinese letošní rok."

V současné době hledá Kokoza své místo pod sluncem. Působí jako konzultační agentura, která vymýšlí konkrétní řešení nakládání s odpadem na míru danému klientovi, jako informační platforma pro všechny zájemce o komunitní kompostování i jako praktická ukázka propojení podnikatelského a neziskového sektoru.

"Neustále něco objevujeme a zkoušíme. V tomhle oboru je pro nás všechno nové, skoro nikdo takové aktivity nedělá," shrnuje.

Se zvyšujícím se počtem mladých lidí, kteří se nebojí jít po hlavě do neznámých vod, se poměry pravděpodobně brzy změní. V průběhu posledních let vznikla navíc řada soutěží, které ulehčují odhodlaným nadšencům cestu od nápadu k realizaci. Pozitivní perspektivu nabízí také další připravované programové období Evropské unie, které stanovilo společensky prospěšné podnikání jako jednu z klíčových podporovaných oblastí.

Každý krok se počítá

Podobná situace panuje i v oblasti společensky prospěšného podnikání. Přestože například ve Velké Británii tvoří firmy s výrazným sociálním či environmentálním dopadem již více než 4 procenta HDP, v České republice je lze spočítat téměř na prstech jedné ruky.

Lucie podotýká: "Problémem je i nízké povědomí veřejnosti. Mnoho neziskovek ani netuší, že jsou třeba jen pár kroků od financování provozu vlastními aktivitami. Naopak existuje také řada lidí, kteří sociálně odpovědné podnikání provozují, ale nevědí o tom."

"Hodně lidí má pocit, že jako jednotlivci nemohou nic ovlivnit, tak raději nedělají nic. Jenže jakýkoli krok směrem k udržitelnosti je důležitý. Boří pomalu, ale jistě bariéry k většímu dopadu," uzavírá Lucie.