Obchod není sprint, ale spíše běh na dlouhou trať, říká majitel Keramiky Soukup

Za minulého režimu neměla rodina Jiřího Soukupa na růžích ustláno. "Tatínek byl syn kulaka a namluvil si sudetskou Němku," vzpomíná podnikatel. Na studium nebylo pomyšlení, na syna z "problémové" rodiny zbylo železniční učiliště. Život mladému muži navíc zkomplikoval úraz. "Na vojně, kde jsem byl kvůli svému původu u pétépáků, mě zranil vlak. Strávil jsem asi půldruhého roku po špitálech," vzpomíná Jiří Soukup.

Po vyléčení na dráze zůstal, dělal dozorčího přepravy na plzeňském nádraží. "Jenže peněz bylo málo, tak jsem si chodil přivydělávat s obkladači. To bylo to nejjednodušší, co jsem mohl po úrazu dělat - stát na místě a lepit obklady," konstatuje.