Růst úvěrů je příliš rychlý. Banky možná budou muset vytvářet větší rezervy, říká viceguvernér ČNB Tomšík

Česká národní banka (ČNB) upozorňuje, že růst bankovních úvěrů začíná být na její vkus až příliš rychlý. Ve svých posledních prohlášeních začala na tuto skutečnost více upozorňovat a podle viceguvernéra centrální banky Vladimíra Tomšíka se zvýšila šance, že banky budou muset držet více svého kapitálu v rezervách.

ČNB totiž od září loňského roku na základě nové evropské regulace může bankám přikázat, aby vytvářely takzvanou proticyklickou kapitálovou rezervu. Ta slouží bankám pro horší časy, když ekonomika zpomaluje a někteří klienti přestanou splácet své úvěry. 

Zatím byla sazba této rezervy vždy nulová, nicméně podle oslovených odborníků a bank je velice pravděpodobné, že už příští rok nulová nebude. Viceguvernér Vladimír Tomšík v krátkém rozhovoru pro HN odpovídá, proč centrální banka o zavedení této sazby uvažuje či zda další požadavky na banky omezí poskytování úvěrů a zpomalí ekonomický růst.

Text o připravovaném zpřísnění regulace čtěte ve středečních Hospodářských novinách.

Připravuje či zvažuje centrální banka zavedení nové kapitálové rezervy?

Proticyklická kapitálová rezerva je nástroj, který do praxe zavedla evropská směrnice CRD IV. My určujeme sazbu této rezervy čtvrtletně již od září loňského roku. Při posledním rozhodování o nastavení této sazby v září letošního roku se bankovní rada rozhodla ponechat ji na stávající nulové úrovni. Zároveň jsme ale upozornili na to, že se dále snížila pravděpodobnost, že nulová sazba bude aplikována i v následujících dvou letech. Pokud na příštích jednáních o nastavení sazby proticyklické kapitálové rezervy dojdeme k závěru, že růst úvěrů v ekonomice je již nadměrný a vytváří rizika pro finanční stabilitu, stanovíme sazbu na vyšší než nulové úrovni.

Kdy tedy sazba již nebude nulová?

ČNB v současnosti hodnotí úvěrový růst jako přiměřený a nepovažuje tvorbu proticyklické rezervy za nezbytnou. Zároveň ale vnímáme zrychlování úvěrové dynamiky a uvolňování úvěrových standardů. Vidíme také, že k rychlejšímu růstu úvěrů na bydlení se v posledních měsících přidalo oživení poptávky po úvěrech ze strany podniků. Proto jsme začali upozorňovat na to, že sazba této rezervy může v dalších letech vzrůst.

To, zda k tomu dojde, a případně kdy, se bude odvíjet od dalšího vývoje situace na úvěrovém trhu. Je třeba mít na paměti, že rozhodnutí o nastavení vyšší než nulové sazby neznamená, že by se bankám okamžitě zvýšily požadavky na kapitál. K tomu by došlo až za rok po přijetí příslušného rozhodnutí. V našem případě se tak může stát nejdříve v roce 2017.

Pokud by tato rezerva byla zavedena, platila by pro všechny banky, nebo pouze pro vybrané?

Povinnost vytvářet proticyklickou rezervu se týká všech všech úvěrových institucí. ČNB přitom stanovuje výši této rezervy pouze pro domácí expozice, tedy zjednodušeně pro úvěry poskytnuté v České republice. Pokud domácí banky poskytují úvěry klientům z jiných zemí Evropské unie, banky na ně musí aplikovat sazbu stanovenou orgány těchto zemí. Od příštího roku by tak banky měly činit u zahraničních expozic automaticky. Z členských zemí EU dosud vyhlásily nenulovou sazbu pouze Švédsko a Británie.

Sazba této rezervy by byla pro všechny banky stejná?

Ano. Předpokládá se, že jednotlivé země ji mohou stanovit až ve výši 2,5 procenta příslušného objemu poskytnutých úvěrů. V případě zjištění vysokých systémových rizik však mohou národní orgány použít i sazbu vyšší.

Dokážete odhadnout, jaký byl byl dopad zavedení této rezervy na růst úvěrů, nebo ekonomický růst?

Smyslem proticyklické rezervy je zvýšit odolnost bankovního systému vůči rizikům vznikajícím v průběhu finančního cyklu. Zejména vůči těm, která vznikají v souvislosti s výraznými výkyvy v růstu úvěrů. Díky dodatečně vytvořenému kapitálu by měl být bankovní sektor schopen poskytovat úvěry podnikům a domácnostem i poté, co se projeví úvěrové ztráty nebo finanční napětí související s předchozím nadměrným úvěrovým růstem.

Rezerva je proto vytvářena v dobrých časech, kdy zpravidla nepředstavuje pro banky významné omezení. Předpokládá se, že zvýšení sazby rezervy na nenulovou hodnotu by mohlo dílčím způsobem přispět k žádoucímu omezení rychlého růstu úvěrů či dokonce ochlazení ekonomiky. Nicméně to je pouze její možný vedlejší účinek.

ČNB provádí mimořádně uvolněnou měnovou politiku od listopadu 2013, kdy oslabila kurz koruny. Nezačíná měnová politika a snaha dosáhnout dvouprocentního cíle inflace ohrožovat snahu centrální banky o finanční stabilitu?

Měnová politika je zaměřena na cenovou stabilitu a takzvaná makroobezřetnostní politika na stabilitu finanční. Tyto politiky mají své vlastní sady nástrojů. V základní rovině jde o úrokové sazby a kurzový závazek v případě měnové politiky a o kapitálové rezervy v případě makroobezřetnostní politiky. Obě politiky se většinou v plnění svých cílů vzájemně podporují a míří stejným směrem.

V určitých situacích může být skutečně žádoucí, aby působily směrem opačným. Reálný konflikt by mohl vzniknout tehdy, pokud by si to centrální bankéři neuvědomovali. To určitě není náš případ. V letošní Zprávě o finanční stabilitě jsme se tématu koordinace obou politik podrobně věnovali. Analyzovali jsme potenciálně konfliktní situace a popsali, jak v nich při koordinaci politik postupovat.

V současnosti vývoj ve finančním sektoru podle mého názoru účinně podporuje naši měnovou politiku ve smyslu prosazování cíle cenové stability. Bankovní sektor je přitom vysoce odolný a rizika pro jeho stabilitu hodnotíme jako pouze potenciální a mírná. A co je důležité, již na ně reagujeme opatřeními v oblasti makroobezřetnostní politiky.  

Až ČNB zavede proticyklickou kapitálovou rezervu, nenastane rozpor mezi měnovou politikou a snahou ČNB o stabilní finanční sektor?

Dopady mixu měnové a makroobezřetnostní politiky vždy závisí na aktuální pozici ekonomiky ve dvou rozdílných cyklech – hospodářském a finančním – a také na situaci ve finančním sektoru. Pokud by se domácí ekonomika v dalších čtvrtletích vyvíjela podobně jako v současnosti, bylo by jednoznačně správnou reakcí částečné zpřísnění makroobezřetnostní politiky. Vzhledem k úrovni likvidity a kapitalizace domácího bankovního sektoru by ale takové zpřísnění určitě nemělo významný negativní dopad na schopnost bank úvěrovat podniky a domácnosti.

Je snaha ČNB o dosažení dvouprocentního růstu cen stále ještě ospravedlnitelná ve světle toho, co se děje v některých částech českého finančního trhu? Mám na mysli například záporné výnosy části státních dluhopisů, prudký růst devizových rezerv či velký přebytek peněz na mezibankovním trhu.

Prosazování cenové stability je hlavním cílem ČNB. Pro jeho plnění považuji za nezbytné udržovat uvolněné měnové podmínky, dokud nebudou stabilizována inflační očekávání a nebude zajištěn návrat inflace k inflačnímu cíli. Podmínkou pro návrat do standardního režimu měnové politiky je přitom takové plnění cíle, které bude udržitelné i po opuštění kurzového závazku.