Olympijské parky porostou i v cizině. O českou myšlenku je zájem, říká šéf ČOV Kejval

Do zimní olympiády v korejském Pchjongčchangu ještě zbývá rok a čtyři měsíce, v Českém olympijském výboru (ČOV) ale už nyní připravují plány na sedm olympijských parků v tuzemsku, koncept mají s podporou Mezinárodního olympijského výboru šířit i v cizině. "Z hlediska obecné povědomosti se dá olympiáda srovnat snad jen s Vánocemi a Velikonocemi. To je obrovský potenciál, který je škoda omezit jen na to, že lidé sedí před televizí," říká předseda ČOV Jiří Kejval.

HN: Jak vůbec myšlenka na vznik olympijských parků vznikla?

Nejdříve jsme dělali jen české domy, ty byly uzavřené, za což jsme sklízeli kritiku. V Londýně byl poprvé otevřen pro veřejnost, protože tam žije velká česká komunita. Byl to velký úspěch, přišlo osmdesát tisíc lidí. Pak jsme zvažovali Soči, ale tam Češi nežijí, navíc nám pořadatelé nabídli prostory za úplně nesmyslné ceny, pětkrát až desetkrát vyšší než v Londýně. Takže jsme přerušili jednání a řekli si, proč bychom ty peníze nevyužili doma. Volba padla na Letnou.

HN: Jak se to osvědčilo?

Park byl stále plný, přesto jsme byli osočováni, že je projekt příliš velký. Nakonec přišlo více než 400 tisíc lidí, především rodiny s dětmi. Potvrdilo to zjištění z průzkumů, které říkají, že 80 procent obyvatel země se aktivně zajímá o výsledky našich sportovců na olympiádách, což je nesrovnatelné s jakýmkoli sportovním či jiným podnikem. Z hlediska obecné povědomosti se dá olympiáda srovnat snad jen s Vánocemi a Velikonocemi. To je obrovský potenciál, který je škoda omezit jen na to, že lidé sedí před televizí. A myšlenka umožnit lidem, aby si vyzkoušeli různé sporty a fandili spolu našim sportovcům, se velmi osvědčila. Přitom se chceme držet konceptu, aby tam nebylo vstupné, aby to bylo přístupné pro všechny. K tomu ale potřebujete nějaké zdroje, které jsme měli zhruba ze 45 procent z veřejných prostředků.

HN: Proč bylo naposledy jako místo pro největší park zvoleno zrovna Lipno? Je to přeci jen odlehlé a těžko dostupné.

Udělali jsme si mezi kraji konkurz a Lipno nám přes tyto své hendikepy vyšlo nejlépe. Lidé tam byli pro věc nadšení, přicházeli s nápady a skutečně to dopadlo výborně. Žádná pachuť jako po Praze, kde se našlo dost kritiků, a navíc se nám zdálo, že 90 procent Pražanů bylo k akci zcela apatických. Na Lipně nadšení drtivě převládalo a i ti kritici byli vlastně zase z Prahy.

HN: To není tak úplně pravda, byla tam skupina místních ochránců přírody, kteří založili dokonce petici. Vadilo jim vykácení dvou hektarů lesa na místě, kde park u přehrady vznikl.

K téhle kritice jsme přišli jak slepí k houslím. Ten pozemek byl už od roku 2012 v územním plánu určen pro výstavbu a vykácení. My dokonce původně plánovali stavět park na jiném místě, až pak nám obec nabídla tento. Navíc jsme chtěli, aby po parku něco zůstalo, a v obcích jsme zanechali sportoviště a vybavení za 10 milionů korun. A hovořit bych mohl i o skvělé atmosféře v parcích, a to nejen na Lipně, ale samozřejmě i v Ostravě, Pardubicích či Plzni. Na Lipně se za celou dobu ztratila jedna peněženka, která se ale posléze našla. A to tam přišlo 350 tisíc lidí. Na Letné se nestalo snad vůbec nic a pražští policisté říkali, že nic takového ještě nezažili.

HN: Jak budou vypadat parky dál? Budete jejich koncept nějak měnit?

Ten koncept se ukázal jako správný. Ale určitě nechceme jít cestou zvětšování, megalomanie. Nechceme taky žádný pragocentrismus. Oslovilo nás už sedm míst a připravujeme kuchařku, jak by ty nové parky měly vypadat. Rádi bychom v prvním kvartálu příštího roku uzavřeli jednání se zájemci.

HN: Která to jsou místa?

Ty čtyři lokality, které vznikly letos, a to včetně Lipna. Je tam sjezdovka, navíc zamrzá i přehrada, může to tam být velmi pěkné. Plus Praha, Brno a Pec pod Sněžkou. V Praze nás magistrát tlačí do výstaviště v Holešovicích, kam moc nechceme, v úvahu připadá jedna lokalita na Vypichu. Dáváme přednost Štvanici, což se ale zas moc nelíbí magistrátu. Existují ale i další místa. Hlavně ale chceme, aby tam, odkud odejdeme, něco zůstalo. Nechceme jen přijet, rozbalit cirkus a za 14 dní ho sbalit. Náklady na výstavbu provizorního kluziště jsou poloviční proti kluzišti, které zůstane nastálo.

HN: A jak je to se zájmem o české parky v Evropě?

Informovali jsme Mezinárodní olympijský výbor (MOV), co se tu děje, oni z toho byli úplně nadšení. Vlastně se ukázalo, jaký potenciál olympiáda ještě má. Tuhle originální českou myšlenku zatím následovali Belgičané v Ostende a Holanďané v Haagu. Nyní jsme my jako lídři s Francouzi, Italy, Belgičany, Holanďany, Finy, Chorvaty a Rakušany získali dohromady 364 tisíc euro z grantového programu Erasmus plus a věříme, že stejné peníze dá ještě MOV, a máme připravit manuál, který by umožnil parky vytvořit i jinde.

HN: Budou tedy při příští zimní olympiádě v těchto zemích parky podle českého vzoru?

Spíš míříme s velkou podporu Mezinárodního olympijského výboru na Tokio 2020.

HN: A jak bude vypadat při příští olympiádě český dům? V Londýně i Riu o něj byl velký zájem.

V Riu nás to až zaskočilo, přišlo nakonec 40 tisíc lidí. Na Plzeň se stála až padesátimetrová fronta, takže jsme museli za dva dny zdražovat a dokupovat brazilské pivo. Takové zásoby jsme neměli. Co se týče další olympiády, určitě uděláme zase velký dům, i když nevíme, jestli Korejci budou tak kontaktní. Budeme tam ve spolupráci s ministerstvem obchodu a průmyslu a agenturou CzechTurism propagovat český průmysl, koncept bude podobný jako v Riu. Navíc s Koreou je na rozdíl od Brazílie významná obchodní i turistická výměna, takže to bude dávat smysl.

HN: Příští rok má český sport dostat více peněz, šest miliard. Vy jste se ale vyjádřil, že ani to nestačí, že by to měl být jen začátek. Jaká je vlastně vaše ucelená představa ideálního financování českého sportu?

To není jen moje myšlenka, ale dohoda s ministrem financí a ministryní sportu, že veškeré prostředky, které stát získává z hazardu, by skrz státní rozpočet přecházely do sportu. Mělo by se to dít postupně do roku 2019. Ta částka by byla 12 miliard a odpovídala by zhruba sumám, kterými je sport podporován v zemích kolem nás, zdaleka se ale neblíží západní Evropě. Do konce volebního období by měl být schválen zákon o podpoře sportu, do konce roku by mělo být první paragrafované znění, v příštím roce by měl jít do sněmovny. Samozřejmě nás trápí, že za rok jsou volby a ty termíny jsou opravdu postavené na špičky. Jsme proto v kontaktu se všemi demokratickými stranami a snažíme se je přesvědčovat, aby to případně měly ve svých prioritách.

HN: Neměl by si olympijský výbor držet od politiky určitý distanc? Před senátními volbami jste třeba podpořili hokejistu Šlégra, za což jste byl kritizován.

Předseda Mezinárodního olympijského výboru Thomas Bach kdesi řekl, že nejsme politická organizace, ale ani apolitická. Žijeme v současné společnosti a musíme se o sebe starat. A nepodpořit Jirku Šlégra by od nás byla skoro zbabělost. Neznám jiného tak férového člověka, on navíc sportu v parlamentu velmi pomohl, odvedl skvělou práci a je to první případ, kdy kandidoval na senátora olympijský vítěz. U parlamentních voleb bychom nic takového neudělali, ale tady to bylo o osobnostech.

HN: Vy nejste jen předseda ČOV, ale i úspěšný podnikatel. Šéfujete nábytkářskou firmu Techo, kterou jste prodal holandské společnosti Royal Ahrend, kde jste členem představenstva. Před časem jste byl kritizován, že zneužíváte své postavení a dodáváte zboží zejména sponzorům olympijského výboru.

Škoda Auto je partnerem olympijského výboru od roku 1993, my jako firma Techo jsme od nich opravdu získali před třemi lety velkou zakázku. Jenže já jsem v obou procesech v podobném postavení, doprošuju se, aby Škoda olympijskému výboru dala nějaké peníze, a stejně tak se snažím, abych získal zakázku. Ale musím projít výběrovým řízením. Ještě bych tu kritiku chápal, kdyby to bylo možné chápat jako protislužba, ale tady jim za to nic nedávám, naopak se o jejich peníze dvakrát ucházím. Nevím, proč by mě nebo podnik, který vedu, měli preferovat. Stejné je to s Českou spořitelnou. Takhle bych mohl jmenovat všechny ostatní. Navíc v Česku děláme jen asi dvacet procent našeho obratu. Mohu dodat i informaci, že firma Interiér Říčany, kterou jsme koupili před pěti lety a která dodávala ministerstvu vnitra, nyní prohrála výběrové řízení a od příštího roku už nebude dodávat nic. Tolik k mým kontaktům. A ještě snad pro zajímavost: na druhém místě jsme skončili i při vybavení budovy vašeho vydavatelství.