Proč by stát měl vlastnit pivovar nebo hotel? Peníze má získávat z daní, říká Babišův náměstek

Vláda minulý týden odmítla návrh Strategie vlastnické politiky státu. Dokument vycházející mimo jiné i z doporučení OECD počítal například s tím, že se stát zbaví majetkové účasti v podnicích, ve kterých má méně než desetiprocentní podíl. Na prodej měly být i firmy, které nemají strategický význam. Z celkem 289 společností by se tak privatizace mohla týkat hotelu Thermal v Karlových Varech, pivovaru Budějovický Budvar, Kongresového centra Praha a desítek dalších. Podle náměstka ministra financí Andreje Babiše Ondřeje Landy už se vláda do voleb k zamítnuté Strategii nebude chtít vracet, ministerstvo financí ale chce myšlenky z dokumentu prosazovat i nadále alespoň u firem, ve kterých má majetkovou účast.

HN: Proč by stát neměl vlastnit firmy typu Budvaru, které přinášejí do rozpočtu peníze? Když společnosti přinášející zisk prodá, přijde přece o zdroj příjmů.

Ale bude mít kupní cenu.

HN: To je ovšem jednorázový příjem. Proč mu dát přednost před stabilními průběžnými výnosy?

Ten dokument vznikl na základě doporučení OECD, která vycházejí z přesvědčení, že stát není dost efektivní vlastník. Vlastnictví má komplikované tím, že je vždy pod tlakem. Na jedné straně se od něj chce, aby se choval více společensky odpovědně, než by se u běžné obchodní korporace slušelo, ale na druhé straně je stále vlastníkem a měl by se chovat jako řádný hospodář. To je podle mě hlavní důvod, proč se říká, že stát není efektivní. Nemyslím si, že to je vždy jen proto, že se neumí dobře starat o svoje firmy.

HN: Některé firmy je tedy nutné privazitizovat, protože jim tlak veřejnosti neumožňuje, aby se chovaly tak efektivně jako jejich konkurenti?

Přesně tak. Určitě platí, že se stát má financovat primárně prostřednictvím daní. My některé společnosti dál držíme nejen kvůli dividendě, ale z velké míry i proto, že plní nějaký strategický účel. To, že nesou dividendu, vidím jako vedlejší přínos. Ty společnosti sice přinesou do rozpočtu okolo 15 miliard korun ročně, ale rozpočet má přes bilion. Je to něco, co určitě není zanedbatelné, ale jen kvůli dividendě to neděláme.

HN: Část veřejnosti státu vyčítá, že v minulosti hodně majetku rozprodal. Jak se na to díváte?

Já si osobně myslím, že stát prodal mnoho firem. Některé si mohl nechat a bylo by to lepší. Příklady ale teď raději neuvádějme.

HN: Kde je podle vás hranice mezi strategicky důležitou firmou a zbytnou firmou, kterou by bylo lepší privatizovat?

Myslím si, a říká to i doporučení OECD, že tam, kde má stát podíl menší než 10 procent, bychom měli prodávat určitě. V takových případech nemáme dost velký vliv na řízení firmy. U zbytku si to netroufnu říct. Nechtěli jsme nikomu diktovat, kde je ta linie. Strategie měla otevřít debatu o tom, co je ještě strategické a co už ne. Ta otázka zůstala záměrně otevřená, odpověď na ni měla být průnikem vůle celkem asi osmi resortů.

HN: Přesto jste do návrhu strategie napsali, že stát určitý zbytný majetek má. Jak jste na to tedy přišli?

Na základě našich zkušeností. Já bych jako jeden z hlavních parametrů určil majetkový podíl. Druhá věc ale je, že například ve slovinské papírně Vipap má stát 100 procent, takže tam by se podle výše majetkového podílu nabízel závěr nic neprodávat. Na druhou stranu ovšem nedává žádný smysl, aby český stát provozoval papírnu ve Slovinsku. Asi to není objektivní parametr, ale majetkové účasti v zahraničí jsou hodně diskutabilní.