Koruna se za čtvrt století existence prokázala jako nejstabilnější měna regionu. I to je důvod, proč Češi necítí potřebu přijímat euro

Česká koruna se za dobu své existence ukázala jako jedna z nejstabilnějších a nejsilnějších měn ve středoevropském regionu. Uvedli to analytici oslovení agenturou ČTK.

Koruna od roku 1993 posílila vůči dolaru z 29 korun za dolar v červnu 1993 na současných 20,32 koruny za euro. Proti euru se samostatná česká měna v době svého vzniku obchodovala proti tehdy ještě neexistujícímu euru v hypotetickém kurzu 34,50 koruny za euro, uvedl hlavní ekonom UniCredit Bank Pavel Sobíšek. Úterní kurz koruny je kolem 25,20 koruny za euro.

Od zavedení eura v lednu 2002 koruna posílila proti jednotné evropské měně zhruba o 27 procent. V roce 2002 se začala obchodovat kolem 32 korun za euro, v roce 2004 oslabila až nad 33 korun za euro a poté v půlce roku 2008 krátce posílila až pod 23 korun za euro, dosud nejsilnější hodnotu.

Ve čtvrtek to bude 25 let od měnové odluky, kdy v Česku a na Slovensku začaly platit samostatné národní měny.

"Kolísání koruny v čase bylo proti dalším středoevropským měnám menší, což odpovídalo rozumné makroekonomické politice, která byla v Česku udržována společnou snahou ČNB a vlád bez ohledu na jejich barvy," uvedl Sobíšek. Odlišností koruny proti dalším středoevropským měnám bylo podle něj také její nižší úročení, což pomohlo českým domácnostem vyhnout se pasti zdánlivě výhodných úvěrů v zahraničních měnách, do které spadla většina středoevropských zemí.

"Českou měnu lze jednoznačně zmínit jako nejstabilnější měnu středoevropského regionu, která je dokonce občas lichotivě srovnávána se švýcarským frankem. Ve srovnání s maďarským forintem, s polským zlotým či s rumunským lei koruna skutečně historicky vykazuje velmi silnou stabilitu. Zde je také nutné hledat jeden ze stěžejních důvodů, proč si většina občanů Česka nepřeje zavedení eura," uvedl analytik společnosti Akcenta Miroslav Novák.

Vlastní měna v případě Česka navíc podle hlavního ekonoma ING Jakuba Seidlera většinu času působila jako nárazník v případě nepříznivého vývoje, zatímco v případě Slovenska byl vývoj měny daleko citlivější na politické a ekonomické dění a působil tak v některých časech jako zesilovač šoku. "I z toho titulu tak možná byla na Slovensku vyšší ochota vlastní měnu vyměnit za tu evropskou," uvedl.

První výraznou turbulencí si koruna podle Nováka prošla v roce 1997, kdy během roku sílil tlak na její oslabení. Česká národní banka sice rychle zvyšovala úrokové sazby, aby zabránila devalvaci koruny, avšak v květnu byla nucena opustit režim pevného měnového kurzu a přejít na režim volně plovoucího měnového kurzu, který uplatňuje dosud.

Česká koruna významným způsobem podle hlavního ekonoma Komerční banky Jiřího Vejmělka přispěla k vnímání české ekonomiky jako ekonomiky nízkoinflační. "Konvergenční proces dohánění ekonomické úrovně eurozóny i její cenové hladiny se prosazoval a prosazuje primárně nominálním posilováním koruny, nikoliv vyšší inflací," uvedl.

Posilování koruny by podle odhadů ekonomů mělo pokračovat i nadále, což by přibližovalo ekonomickou úroveň ČR k zemím platícím eurem. "Obecně lze v dlouhodobějším pohledu očekávat posilování koruny zhruba o 1,5 až dvě procenta ročně," uvedl Seidler.