Česká koruna slaví 25. narozeniny, její vznik provázely vojenské manévry. Bankéři museli vše utajit, aby lidé nezpanikařili

Přesně před čtvrt stoletím - v noci na 8. února 1993 - proběhlo rozdělení dosavadní společné měny Čechů a Slováků. Vzniku dnešní koruny předcházely logistické manévry, včetně lepení 160 milionů kolků dovezených v utajení z kolumbijské Bogoty. Nové bankovky a mince se pak narychlo vyráběly v továrnách od Hamburku až po kanadský Winnipeg. 

Než samostatná měna vstoupila v platnost, měli lidé čtyři únorové dny na výměnu papírových platidel. Mohli donést na pobočky České spořitelny a České pošty bankovky v hodnotě 100, 500 a 1000 korun československých (Kčs) a vyměnit je za prakticky stejné, jen opatřené kolkem samostatné České republiky. Operaci zajišťovalo 40 tisíc lidí, včetně zaměstnanců Komerční banky, kde probíhalo hlavní kolkování. Akce také znamenala manévry pro policii, útvar rychlého nasazení (URNA) i armádu. Ozbrojenci hlídali převozy stovek tun bankovek v obrněných vozech po celé republice.

"Připravovalo se to spěšně a bylo to docela drama. My jsme v podstatě spali v ČNB, stejně tak jako policie a URNA," vzpomíná na tu dobu Pavel Kysilka, který coby člen bankovní rady centrální banky za Česko vedl koordinační skupinu pro rozdělení měny.

Krach snu o společné měně 

Československo se rozdělilo k 1. lednu 1993. Spěšné a neplánované dělení měny hned měsíc po rozdělení bylo výsledkem krachu vize politiků, že oba státy budou i nadále používat společnou měnu. Tuto představu zastávali hlavně tehdejší političtí lídři, premiéři Vladimír Mečiar a Václav Klaus. 

Měnová unie ale narazila na fakt, že Slovensko mělo po kolapsu těžkého a vojenského průmyslu hlubší hospodářské problémy a větší nezaměstnanost. Situaci komplikovala navíc existence dvou samostatných centrálních bank, s rozdílnými názory na měnovou politiku. Veřejnost i firmy začaly sázet na to, že společná měna dlouho nevydrží a že ta slovenská po oddělení oproti české oslabí. Tato sázka se nakonec ukázala jako správná.