Když se Československo k 1. lednu 1993 rozdělilo, chtěli politici na obou stranách hranic - hlavně premiéři Vladimír Mečiar a Václav Klaus - zmírnit emoce a udržet mezi oběma národy alespoň společnou měnu.
To ale naráželo na rozdílnost obou ekonomik. Slovensko bylo po kolapsu těžkého a vojenského průmyslu v hlubších hospodářských problémech. Veřejnost i firmy začaly sázet na to, že společná měna dlouho nevydrží a že je lepší mít koruny v českých bankách, protože když dojde na dělení, slovenská měna oproti české oslabí.
Tato sázka způsobila přesun peněz ze Slovenska do Česka a nakonec přivodila i konec projektu jednotné měny. Jedním z těch, kteří politikům měnovou unii rozmlouvali, byl i ekonom Pavel Kysilka, který v té době byl ve vedení české centrální banky. "Měnová unie je kandidát na největší ekonomický nesmysl v naší historii," vzpomíná dnes Kysilka na zvláštní měnový režim, který nakonec vydržel jen měsíc.
HN: Jak se to stalo, že jste byl vybrán, v té době velmi mladý, abyste vedl koordinační skupinu, která připravovala rozdělení československé měny?
Celé to zavánělo průšvihem a já jsem byl v té době nejmladším členem bankovní rady, tak proto to asi spadlo na mne. Ale souhlasil jsem, protože to byl velký projekt.
HN: Jak brzy se na české straně začala zvažovat i varianta, že se rozdělí i československá měna? Politici dlouho měnovou unii hájili...
Na alternativu rozdělení Československa jsme se začali připravovat někdy od poloviny roku a s tím i na rozdělení měny. Udržet společnou měnu byl v zásadě zoufalý pokus tehdejších premiérů Klause a Mečiara zmírnit šok z rozpadu, tedy čistě politické rozhodnutí. Ta měnová unie je kandidát na největší ekonomický nesmysl v naší historii. Byla to snaha udržet společnou měnu, kterou mají mít na starosti dvě oddělené centrální banky ve dvou rozdílných ekonomikách a které mezi sebou nemají žádnou koordinaci. Ani nad nimi není žádný společný orgán.
Pavel Kysilka (58) ◼ Český ekonom, původem z Boskovic. Od roku 2011 do 2015 byl generálním ředitelem České spořitelny. V současnosti se věnuje vlastním projektům, například vede 6D Academy, vzdělávací centrum které chce připravovat manažery na digitální dobu.
◼ Před listopadem 1989 Kysilka působil na Vysoké škole ekonomické a také v Ekonomickém ústavu Akademie věd, kde se setkávali budoucí architekti české transformace. Podepsal petici Několik vět, která v létě 1989 vyzývala k demokratizaci.
◼ V roce 1992 nastoupil do Státní banky československé jako náměstek generálního ředitele pro ČR. V bance byl zástupcem viceguvernéra. V následujícím roce byl prezidentem Havlem jmenován členem bankovní rady nově vzniklé České národní banky. V této pozici byl až do roku 1998.
◼ Právě v roli centrálního bankéře vedl přípravu rozdělení československé měny a takzvanou "měnovou odluku" od Slovenska. K té došlo v únoru 1993. Nové měny vycházely z předešlé v poměru 1 : 1, ale slovenská koruna rychle oslabila. České a slovenské bankovky se tehdy odlišily kolky.
◼ Na základě této zkušenosti pomáhal Kysilka v letech 1994 až 1997 jako expert Mezinárodního měnového fondu při přechodech na národní měny v pěti postsovětských zemích: v Moldavsku, Gruzii, Turkmenistánu, Tádžikistánu a Uzbekistánu.
◼ Český ekonom, původem z Boskovic. Od roku 2011 do 2015 byl generálním ředitelem České spořitelny. V současnosti se věnuje vlastním projektům, například vede 6D Academy, vzdělávací centrum které chce připravovat manažery na digitální dobu.
◼ Před listopadem 1989 Kysilka působil na Vysoké škole ekonomické a také v Ekonomickém ústavu Akademie věd, kde se setkávali budoucí architekti české transformace. Podepsal petici Několik vět, která v létě 1989 vyzývala k demokratizaci.
◼ V roce 1992 nastoupil do Státní banky československé jako náměstek generálního ředitele pro ČR. V bance byl zástupcem viceguvernéra. V následujícím roce byl prezidentem Havlem jmenován členem bankovní rady nově vzniklé České národní banky. V této pozici byl až do roku 1998.
◼ Právě v roli centrálního bankéře vedl přípravu rozdělení československé měny a takzvanou "měnovou odluku" od Slovenska. K té došlo v únoru 1993. Nové měny vycházely z předešlé v poměru 1 : 1, ale slovenská koruna rychle oslabila. České a slovenské bankovky se tehdy odlišily kolky.
◼ Na základě této zkušenosti pomáhal Kysilka v letech 1994 až 1997 jako expert Mezinárodního měnového fondu při přechodech na národní měny v pěti postsovětských zemích: v Moldavsku, Gruzii, Turkmenistánu, Tádžikistánu a Uzbekistánu.
HN: Takže jste cítili dlouho dopředu, že měnová unie je neudržitelná…
Nejen že jsme to cítili. My jsme unii prostě vůbec nevěřili. Na pracovních poradách s vládou, méně už na veřejnosti, jsme ostře vystupovali proti tomuto nesmyslu. Ale politické ohledy převážily. Někteří politici byli také proti - například Jan Stráský tehdy řekl, že měnová unie nevydrží déle než do švestek, tedy do podzimu. Nakonec vydržela měsíc a osm dnů. Nedůvěra vůči společné měně uvnitř obou ekonomik byla tak obrovská, že ji pohřbily samy firmy a domácnosti. Na Slovensku během několika týdnů ledna 1993 začínaly chybět peníze.
Několikrát během ledna jsme měli vzrušené pracovní porady, jak s českou, tak se slovenskou reprezentací. Politici to nakonec pochopili a dostali jsme zelenou k tomu, udělat měnovou odluku.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny mezi své oblíbené tituly na Google zprávách.