Robotizace nahradí lidi, ale ve firmách jich neubude. Budou dělat něco jiného, říká šéfka českého Deloittu Diana Rádl Rogerová

Budoucnost z vědeckofantastických filmů se pomalu blíží a je třeba se na ni připravit. Alespoň podle zakladatelů think-tanku Singularity University, jenž za tímto účelem od roku 2008 sdružuje vizionáře napříč obory. Název organizace odkazuje ke konceptu "technologické singularity", což má být okamžik, kdy se umělá inteligence vyrovná té lidské a bude schopná se sama reprodukovat a zlepšovat.

Jedním z hlavních partnerů think-tanku je poradenská společnost Deloitte, která počátkem března spolupořádá na pražském Žofíně SingularityU Czech Summit. "Každý, kdo sem přijede, je někdo - v dobrém slova smyslu, protože to dělá s nějakou vizí a ambicí," říká řídící partnerka Deloittu pro Česko Diana Rádl Rogerová.

HN: Co je cílem Singularity Unversity?

"Singulárku" založili tři pánové, Peter Diamandis, Robert Richards a Ray Kurzweil. Ti si řekli, že tento svět se rychle mění a rozvoj technologií je tak velký, že společnosti a firmy nejsou připraveny na změny, které mají nadcházet. Proto se rozhodli vytvořit globální komunitu, která se o těchto tématech bude bavit a navzájem inspirovat. My zároveň díky této komunitě můžeme pomáhat firmám transformovat se a připravovat se na budoucnost.

Hlavním motivem je mít pozitivní dopad na globální společnost jako celek. Na summitech se probírá široká škála témat od zdravotnictví přes kybernetiku nebo energetiku. Všechna témata se týkají budoucnosti a český summit přivede dohromady spoustu vizionářů a vědců, kteří si sem přijedou popovídat s dalšími sedmi sty lidí.

Studenti uspěli s aplikací pro organizování konferencí a s klipem o virtuální realitě

HN: Je možné v rámci SingularityU studovat jako na standardních univerzitách?

Není to univerzita v klasickém slova smyslu. Důvod, proč se to tak jmenuje, je, že dává dohromady velké množství lidí po celém světě, kteří pořádají workshopy a semináře. A ty jsou založeny na principu vzdělávání.

HN: Je pravda, že společnosti často neumí využívat technologie, kterými v současnosti disponují?

Naprosto s tím souhlasím. A víte, čím to je? My neumíme využívat technologie, protože jsme nebyli vyškoleni je využívat.Například se podívejte na IT oddělení, kterého si velmi vážím, a nechci, aby to vyznělo pejorativně. Nicméně ti lidé přece jen byli zvyklí na jiné platformy. Málokdo prošel Facebookem, Googlem, aby věděl, jak rychle se svět mění. V tom je ten největší problém, který dnes máme. Že lidé, kteří s technologiemi mají fungovat, nejsou připravení na ty nové.

HN: A setkáváte se někdy u vašich klientů s tím, že za vámi přijdou, že chtějí něco implementovat, a vy zjistíte, že to už třeba mají?

Nemyslím, že bychom přišli a oni nevěděli, co mají. Ale co hodně řešíme s klienty, je, jestli je na to společnost připravena. Často přijdete s něčím, o čem víte, že to je fakt bomba, ale oni na to nejsou připraveni.

HN: Kde jsou hranice nahrazování člověka strojem? Je to možné i ve specifických profesích, jako jsou daně nebo právo?

Pro mě je to také občas těžko představitelné, ale my už se dnes uchylujeme ke zjednodušení a zefektivnění práce. Máme počítačové nástroje, díky nimž jsme schopni milion smluv poměrně rychle přečíst a vyhledat z toho paragrafy, úseky, které nás zajímají. To dřív trvalo třeba půl roku, než se to všechno přečetlo a podobně. Dnes to jde díky umělé inteligenci strašně rychle.

HN: Takže už to vlastně děláte?

Deloitte globálně takovýto nástroj má, my ho nemáme ještě implementovaný, protože ho zatím testujeme, ale různé takovéto nástroje připravujeme. Právě ve snaze si ulehčit život a zefektivnit práci. Nikdo dnes nechce čekat na transakci kvůli tomu, že tam je takováto několikaměsíční prodleva.

HN: Znamená to, že budete potřebovat méně zaměstnanců? Že  stereotypní práce vykoná stroj?

Umělá inteligence a automatizované procesy jsou tu už dnes, a máme méně lidí? Nemáme. Jenom je využíváme jinak. Takže ano, bude spousta míst, ve kterých nahradíte lidi stroji, ale je otázka, co těm lidem místo strojů nabídnete jiného. Já se toho v našem povolání neobávám, jsem přesvědčena, že nebudu mít třeba v auditu nebo daních méně lidí. Já je jen budu efektivněji využívat. Počet lidí, které dnes potřebuji pro audit například banky, je menší, než byl historicky. A určitě bude v budoucnosti ještě menší.

HN: A co blockchain, jaké vidíte jeho využití?

Třeba v Nizozemsku jsme pomáhali založit start-up, který postavil budovu, v níž jsou všechny nájemní smlouvy založeny na blockchainu. Když jsem se s tou technologií potkala poprvé, tak jsem přemýšlela, jaký je rozdíl oproti normální databázi. Síla blockchainu tkví v tom, že vy na to napojíte banky, účetnictví a všechno možné. Každý ten prvek, který v blockchainu je, v každém okamžiku vidí svůj kousek, vidí tu svou realitu.

HN: Za hlavní výhodu blockchainu je uváděna jeho decentralizace, která de facto znemožňuje jeho pozměňování.

Ano, největší síla blockchainu dnes je v tom, že je každý záznam v uvozovkách nesmazatelný. Kdežto když se podíváte na databázi v Excelu nebo na katastr, tak tam mazat můžeme. Kdo to vymyslel, byl fakt borec, co si budeme povídat. Mně se tyto myšlenky hrozně líbí a jsem přesvědčená, že to je vždy krok dál.

HN: Říká se, že kvantové počítače mohou nesmazatelnost blockchainu ohrozit.

Lidi se posouvají dál. Někdo vymyslel blockchain a teď někdo bude chtít ukázat, že je ještě lepší, a bude chtít sestrojit počítač, který blockchain prolomí. A to je právě to, co nás posouvá, a mě to baví.

HN: Když se ještě vrátím k summitu, na co se vy osobně nejvíc těšíte?

Já se musím přiznat, že já se nejvíc těším na budoucnost vzdělání. Pro mě je to hodně blízké téma, nejen kvůli mému synovi, ale celá tahle firma stojí na lidech a na tom, co budou umět v budoucnosti. Jak já, tak Deloitte potřebujeme změnit své vnitřní vzdělávací procesy.

HN: V rámci summitu se budou části programu účastnit i děti, co tam budou dělat?

Budou tam dvě školy, jejichž děti vymyslí a odprezentují projekty o tom, jak vidí budoucnost za třicet nebo za padesát let. Potkají se se dvěma vybranými spíkry. Normální semináře a různé velké summity fungují tak, že se tam sejde nějakých 400 vrcholových manažerů, všichni nápadití a vzdělaní. Když přivedete na ten summit nejen vědce, mileniály (lidé, kteří dospívali na přelomu tisíciletí, pozn. red.), ale i děti ve věku třeba 10 až 15 let, tak se můžete inspirovat spoustou věcí.