Farmář chová na Šumavě jeleny, daňky i skot. Jeho vyzrálé hovězí si oblíbili hlavně němečtí restauratéři

Je mrazivé zimní ráno a pláně kolem obce Strážný pokrývají sněhové závěje. Bílou krajinou Šumavy pobíhají jeleni, daňci a lamy. Spolu se skotem a ovcemi je tady chová farmář Pavel Vokál, který hospodaří na více než tisícovce hektarů luk a pastvin. Na své ekologické farmě v nedalekém Hliništi si před rokem zřídil také vlastní jatka s bourárnou, odkud putuje vyzrálé hovězí především do německých restaurací. 

Součástí farmy je i několik rybníků, pilnice, briketárna a peletkárna. Milovníkům agroturistiky nabízí Vokál ubytování v rybářské baště, loveckém srubu a penzionu pro rodiny s dětmi. I díky tomuto širokému záběru uspělo jeho hospodářství v soutěži Farma roku 2018, kde získalo bronzovou příčku.

Své podnikání přitom 59letý farmář budoval po revoluci od nuly v době, kdy z tohoto zapomenutého koutu Česka na hranici s Německem všichni utíkali pryč. Jeho současná farma byla za komunismu součástí státních statků a Vokál zde dělal vedoucího provozu. Po roce 1989 ji zprivatizoval a začal ji postupně opravovat a modernizovat.

"Byla tehdy v dezolátním stavu. Budovy se rozpadaly, chyběly cesty. Komunisty tyhle hraniční oblasti vůbec nezajímaly, takže odmítali jakékoliv investice. Navíc šlo o řídce osídlenou oblast, kam nikdo nechtěl jít pracovat, protože je to všude daleko. A když se po revoluci otevřely hranice, tak všichni mladí a schopní odešli za lepšími příležitostmi do Německa," vypráví Vokál.

V době, kdy se rozhodl farmu odkoupit, měl 4000 korun. Na zbytek si musel půjčit. Zpočátku neměl ani na výplaty zaměstnancům. Ti dostali od statku odstupné, ze kterého mohli nějaký čas žít, a mzdu jim Vokál doplácel zpětně. "Začátky pro nikoho z nás nebyly jednoduché. Ale jiná práce v tomhle kraji nebyla, a kdo nechtěl odejít, musel to vzít. Po roce 1993 byl vyhlášený Národní park Šumava a tím tady skončil i celý lesnický sektor," líčí Vokál.

Na farmě byl původně chov skotu zaměřený na dojná plemena. Kvůli postupnému odlivu lidí z kraje ho ale farmář vyměnil za masná plemena Charolais a Piemont, protože péče o ně nevyžaduje tolik práce. V současnosti chová kolem 850 kusů skotu, jejichž počet se na zimu snižuje zhruba na 450.

Maso zraje minimálně 21 dní

Něco přes rok má farma také vlastní jatka a bourárnu. "Porážíme tu jen náš dobytek, díky čemuž víme, s čím pracujeme, a máme jistotu kvality. Krávy jsou ustájené hned vedle, takže před porážkou nikde nečekají a nestresují se," popisuje Vokál.

Tím, že jde o malá jatka, má farma prostor na to, aby tady mohlo maso zrát minimálně 21 dní. "Maso je pak perfektně vyzrálé, tak jak by to mělo být. Je to poměrně náročný proces, proto to dělá jen málo lidí. O stařené hovězí je ale ohromný zájem, už nyní máme objednávky až do konce dubna," líčí Vokál.

Vedle toho farma prodává také uzené hovězí, které pro ni dělá řezník z nedaleké Čkyně. Většina masné produkce putuje do restaurací, z toho dvě třetiny do Německa. Farma má také maloprodej a dva dny v týdnu si tak mohou pro maso zajet i lidé z okolí. Nedávno rovněž spustila nový e-shop.

"Rád vařím a hostím známé. Veškeré maso, které tady produkujeme, zkouším připravovat doma. Zákazníkům tak dávám i rady, jak ho zpracovávat. Základem je nedělat tenké plátky, rychle ho osmahnout a příliš nesušit," doporučuje farmář.

Farma Strážný

Dalších 9
fotografií

Kromě skotu chová farma asi stovku ovcí, které spásají zhruba 30hektarový areál v Národním parku Šumava. Na jaře mívají kolem 170 jehňat a stará se o ně hlavně Vokálova partnerka Gabriela. Srdeční záležitostí Vokála je šlechtění jelenů a daňků. "Jeleni tu byli už za minulého režimu. Prvních 30 kusů nám poslali letecky z Nového Zélandu. Dnes tu máme 300 kusů jelenů nejen ze Zélandu, ale i z Anglie, Maďarska, Slovenska a Česka. K tomu jsme zavedli chov asi 100 chov daňků. A doplňuje je ještě osm lam," říká farmář.

Zřídil pilu a výrobu peletek a briket, aby měl pro své lidi práci celý rok

Zemědělská produkce tvoří 80 procent náplně farmy a zbytek představuje přidružená výroba v pilnici, peletkárně a briketárně. Vokál je zřídil, aby měl pro svých šest zaměstnanců práci po celý rok. "Vyrábíme taky například dřevěné rozcestníky nebo zvoničky pro obce či papírové brikety a stelivo pro koně z kartonů, které získáváme od místních kasin. Děláme tady ale i spoustu věcí pro naši farmu. Sami si připravujeme i krmiva a granule pro jeleny a ovce," popisuje Vokál.

Farmář zároveň provozuje malý penzion pro rodiny s dětmi v Českých Žlebech, rybářskou baštu a lovecký srub. Na rekonstrukci areálu v Českých žlebech získal evropské dotace stejně jako na vybudování jatek, opravu stájí a stavbu nových hal.

"Administrativa spojená s dotacemi je bohužel stále složitější. Když jsem o ně žádal poprvé, tak to bylo mnohem jednodušší. Dnes je to tak komplikované, že si to řada farmářů rozmyslí. Nedávno se tu byli podívat zemědělci z Přeštic na naše jatka s tím, že by si je také chtěli pořídit. Ale na rozdíl od nás to budou budovat z vlastních prostředků, protože jim prý dotace za ty nervy nestojí. A já se jim nevidím, protože množství kontrol, které nás navštěvují, je naprosto šílené," líčí Vokál.

Zemědělství je podle něj náročné, ale naplňující. I dnes po 30 letech v podnikání pořád občas musí pracovat 16 hodin denně, třeba když kvůli sněhové kalamitě popadají stromy. "Já jsem pořád ve fázi budování. To pravé užívání z toho nejspíš bude mít až můj syn, kterému je nyní osm let. Je chytrý a pracovitý a chtěl by to dělat, tak doufám, že mu farmu budu moci jednoho dne předat," říká Vokál.

Farmář z Kutnohorska chová lamy i vzácné jeleny. Do zemědělské krajiny chce více stromů

11. 1. 2019 ▪ 6 min. čtení