Jsme často bruselštější než Brusel a pak balíme koblihy do igelitu. Vlády osekaly nástroje na kontrolu nárůstu regulací, říká Špicar ze svazu průmyslu

Podnikatelé a firmy musí být v Česku stále ve střehu. Každou chvíli může začít platit nová regulace. Když něco přehlédnou a nezačnou se tím řídit, mohou je úředníci při případné kontrole v lepším případě vyzvat, ať situaci napraví. V horším případě rovnou udělují pokuty. Ministerstvo průmyslu a obchodu nyní přichází s několika návrhy, jak podnikům ulevit.

Nová pravidla by se měla zavádět jen dvakrát ročně - na začátku a v polovině roku.

Za každý nový předpis by navíc podle ministryně Marty Novákové (za ANO) měl ubýt jeden stávající. Princip "one in one out" (v překladu jeden dovnitř, jeden ven) už funguje například ve Velké Británii.

Skoncovat by se mělo také s takzvaným pozlacováním evropských předpisů, které jsou při přejímání do české legislativy často "obohaceny" o další povinnosti. Následně se kritika regulací odbývá s tím, že je vyžaduje Brusel.

Podle viceprezidenta Svazu průmyslu a dopravy Radka Špicara má pozlacování bránit už současný systém hodnocení dopadů regulace (RIA) nezávislou komisí. Ten byl zaveden už v roce 2007.

"Postupně ale jednotlivé vlády, nejen ta poslední, pravomoci komise začaly osekávat, protože jim to samozřejmě komplikovalo život," říká v rozhovoru pro HN Špicar, který stál u počátků RIA v Česku jakožto náměstek místopředsedy vlády pro ekonomiku Martina Jahna. Nově by se hodnocení dopadů regulací mělo vztahovat také na poslanecké a senátorské návrhy.

Jak se na návrhy ministerstva díváte?

To, že ministerstvo přichází s takovou iniciativou, je skvělé. Většina navrhovaných opatření by měla určitě smysl. To znamená nepřekvapovat podnikatele několikrát ročně nějakými změnami, zavést RIA i na poslanecké návrhy a podobně. Potud je vše v pořádku. Nicméně je otázka, zda to vláda myslí vážně a tyto návrhy skutečně dotáhne do konce a hlavně bude opravdu vymáhat.

Když se podíváte na to, jakým způsobem vláda pracuje a využívá nástroje, které má už teď k dispozici, je to dost tristní. Nejlepším příkladem je RIA (hodnocení dopadů zákona na podnikatelské prostředí, pozn. red.), kterou jsme s Martinem Jahnem do legislativního procesu zavedli před třinácti lety přesně z toho důvodu, aby se u každého zákona jasně řeklo, jaké bude mít dopady na podnikatelské prostředí. A aby ti, kdo ho budou schvalovat - vláda a parlament - věděli, jaké bude mít zákon důsledky, a mohli se rozhodnout, jestli například jeho negativní dopady na podnikatelské prostředí nepřeváží původní záměr, proč by zákon měl vzniknout.

Díky podcastu Bruselský diktát pochopíte, že pro nás Čechy má mnohem větší význam dění v Evropě než v Praze a v Česku vůbec. Celé díly poslouchejte na

HeroHero Gazetisto Forendors

Máte pocit, že RIA nefunguje tak, jak by měla?

Na začátku to byla samostatná komise, která pracovala na úřadu vlády a měla velmi silné postavení. Mohla vracet resortům zákony a ty to musely respektovat. Postupně jednotlivé vlády, nejen ta poslední, pravomoci komise začaly osekávat, protože jim to samozřejmě komplikovalo život.

Až jsme se dostali do stavu, kdy je komise začleněna pod Legislativní radu vlády, dává se spousta výjimek, aby ministerstva nemusela RIA zpracovávat a podobně. Kontrolní orgán je oslabený a to není dobře. Takže mnohem jednodušší než přicházet s novými věcmi by bylo začít pořádně využívat ty stávající.