Vývoj kurzů koruny, forintu a zlotého se v posledních dnech nesl na vlnách smíšených očekávání. Kurzy těchto měn jsou velmi náchylné na tržní náladu, které v současné době nenahrává růst cen, válka na Ukrajině a očekávaný příchod recese. Hlavní výhodou měn regionu je v současné době kladný úrokový diferenciál proti dolaru, euru a dalším světovým měnám. Z vyjádření zástupců světových centrálních bank je ale jasné, že v následujících měsících se řada z nich na vlnu navyšování úrokových sazeb přidá. Platí to i pro ECB, která dle očekávání v příštích měsících navýší svou základní úrokovou sazbu poprvé za jedenáct let.
Obchodníci navíc netrpělivě vyhlíželi rozhodnutí americké centrální banky, kde očekávání trhu ukazovala na prudké navýšení úrokových sazeb. Na středu 15. června byla také kvůli situaci nejvíce zadlužených zemí v eurozóně a narůstajících rozdílů mezi výnosy dluhopisů jednotlivých zemí svolána neplánovaná schůzka špiček ECB. Vzhledem k potenciálu těchto dvou schůzí a jejich vlivu na vývoj kurzu měn regionu bylo na trzích patrné vyčkávání. V první řadě obchodníci čekali na samotný výsledek obou zasedání a v druhé na jejich vliv na kurz měn v regionu.
Díky tržnímu zacenění již očekávaného kroku americké centrální banky se měny regionu vyhnuly výraznější reakci na výsledek červnového zasedání Fedu. V posledních dvou týdnech se měny regionu dostaly pod tlak a utahování měnověpolitických podmínek v USA jim do karet zrovna dvakrát nehrálo. Zlotý po předchozím období zisků odepsal přes tři procenta. Forint, který oslabuje dlouhodobě, se posunul na nová historická minima, koruna jako jediná oslabovala jen kosmeticky.
Za miliardy eur se nakupovala domácí měna
Proč se česká měna stále drží na silných úrovních, když ostatní z regionu prudce oslabily? Odpověď je jednoduchá: ČNB. Domácí měnová autorita je od preventivních devizových intervencí spojených s prudkým oslabením měny v období jmenování nového guvernéra ČNB Aleše Michla na devizovém trhu stále přítomna. Česká národní banka to v minulých dnech potvrdila. Nespecifikovala však, jak často a v jaké míře intervenuje.
Na základě vývoje kurzu koruny vůči euru je zřejmé, že aktuální hranicí, přes kterou centrální banka nechce nechat korunu oslabit, je 24,75 EUR/CZK. ČNB má obří devizové rezervy, aktuální výprodejní tlaky v regionu však byly silné. Centrální banka na ubránění důstojných úrovní kurzu dle odhadů již odprodala jednotky miliard eur, za něž kupovala domácí měnu.
Koruně tak momentálně před depreciačními tlaky kryje záda domácí centrální banka. Důvodů pro posílení však také nemá mnoho. Peněžní trhy již zaceňují další razantní zvýšení úrokových sazeb, které je na programu na konci června. Velké překvapení ve směru vzhůru tedy také nečekáme. Jak inflační rizika, tak rizika nižšího ekonomického růstu zůstávají vysoká, což koruně nedodává dostatek impulzů pro posílení. Jako nejpravděpodobnější se tak momentálně jeví pokračování pohybu do strany v rozmezí 24,50–25,00 EUR/CZK.
Druhé housle, ale se všemi strunami
Co se týče maďarského forintu, zde je výhled citelně horší. Tamní měna dlouhodobě oslabuje a v pondělí 13. června se dostala na nové historické minimum. Forint se vůči euru obchodoval nad hranicí 400 EUR/HUF, další oslabení přitom není vyloučeno. Hlavním důvodem pro slabý forint je vysoké politické riziko, které je nyní spojeno s ochabujícím cyklem utahování měnové politiky. Maďarská centrální banka na posledním zasedání zvýšila základní úrokovou sazbu o půl procentního bodu, trhy však čekaly razantnější utažení. Oproti dvěma předchozím zasedáním, na kterých došlo ke zvýšení o celý procentní bod, je tedy aktuální signál pro obchodníky s forintem negativní. To zvyšuje tlak na další propad maďarské měny.
Poslední měnou regionu je polský zlotý. Ten sice za poslední dva týdny oslabil ještě více než forint, od příchodu covidu však hraje, řekněme, druhé housle. Jsou sice rozladěné, oproti těm maďarským mají alespoň všechny struny. Zlotému před pokračujícím výprodejem pomáhá nedávná dobrá zpráva ohledně schválení prostředků v rámci fondu obnovy EU. Vedle tohoto faktoru by se mělo přidat i pokračující zvyšování úrokových sazeb, jež by mělo vrcholu dosáhnout na nejvyšších úrovních v rámci zemí regionu. Vysoký úrokový diferenciál by tak mohl znamenat vyšší atraktivitu měny oproti české koruně, která měla nad zlotým doposud navrch.
V neprospěch měn regionu hovoří rostoucí pravděpodobnost hospodářské krize v jednotlivých zemích, ale i v rámci eurozóny, USA a na dalších trzích. Lze proto očekávat, že pro kurz koruny, forintu a zlotého bude v dalších měsících zásadní především vývoj makroekonomických ukazatelů. V případě zhoršení tržní nálady a výhledu ekonomik budou tyto měny oslabovat, a to především proti dolaru a euru. Dolar s eurem jsou totiž považovány za bezpečný přístav, kam obchodníci přelévají svá aktiva v turbulentních či špatných časech. Tlak na jejich posilování dále požene i utahování měnové politiky ze strany tamních centrálních bank.
