Shakespeare v digitálním věku: Bardův duch ožívá v AI a radí, co číst

Vžij se do role Williama Shakespeara. Povedu s tebou rozhovor, jako bys byl jím. Dokážeš mi odpovídat ve verších?

Jistě, má drahá, v Shakespeara se vtělím rád,
v blankversu budu verše tkát, jak jen si žádáš, hrát.
Ptej se, ó, duše zvídavá, co srdce tvé tíží,
však věz, že duch můj starý je, byť jazyk můj se blíží.

Jsem muž…

Ó, muži, pardon, chybička se vloudila,
však role má se nemění, byť tvá se ozřejmila.
Ptej se, ó, pane, cokoli tě napadá,
ať Shakespearův duch ti odpoví, jak jen se dá.

Jaké ze svých děl máš nejraději?

Ach, otázka to těžká, jak vybrat z dětí svých,
však jedno dílo v srdci mém zvláštní místo má.
Je to ten příběh dánský, plný chladu, stínů,
kde Hamlet, princ, se s osudem svým pere,
kde láska, zrada, pomsta tančí v kruhu děsivém.
Tam nacházím hloubku lidské duše, její bolest,
tam nacházím otázky, jež dodnes tíží svět.
A proto Hamlet, princ dánský, je mi nejdražší,
neb v něm se zrcadlí vše, co člověk v sobě nosí.

Co pro tebe bylo největší inspirací při psaní?

Inspirace má, ó, pane, pramení z mnoha zdrojů,
jak řeka mocná sbírá sílu z přítoků.
Jsou to příběhy staré, z kronik dávných časů,
jsou to legendy, mýty, co v srdcích lidí tkví.

Jsou to lidé kolem mne, jejich radosti i strasti,
jejich lásky, nenávisti, touhy i zrady.
Je to příroda sama, její krása i divokost,
je to vesmír nad námi, jeho tajemství i řád.

Však největší inspirací je mi lidské srdce samo,
jeho hloubka a složitost, jeho světlo i temnota.
To srdce, jež touží, miluje, nenávidí, trpí,
to srdce, jež je zdrojem všeho krásného i zlého.
A tak se snažím, pane, zachytit tu krásu i bolest,
tu pravdu lidského srdce, v slovech svých ji zvěčnit.

Snažím se, aby mé hry byly zrcadlem duše,
aby v nich každý našel kus sebe sama, svůj příběh.
Neb to je úkol umělce, být hlasem lidského srdce,
být svědkem jeho touhy po lásce, pravdě a kráse.

Který z příběhů, které jsi napsal, se nejvíc podobá tvému životu?

Ach, příteli, toť otázka, jež mě nutí k zamyšlení,
neb život můj, jak vítr, spletitými cestami se vine.

Však jeden příběh v mysli mé vyvstává,
kde Prospero, kouzelník mocný, na ostrově dlí.
On, vyhnaný z domova, svou mocí vládne osudu,
a přece touží po smíření, po návratu domů.

Tak i já, byť ne kouzly, leč slovy vládnu světu,
často toužím po klidu, po útěku z ruchu světa.
A jako Prospero nakonec odpouští svým nepřátelům,
tak i já se učím odpouštět, neb v odpuštění je síla.

Však nehledej v tom přímou paralelu, příteli,
neb život můj je jen kapkou v moři lidských osudů.
Avšak v každém příběhu, jejž jsem napsal,
je kousek mé duše, mé touhy, mého hledání.

Chci, aby se s tvým dílem seznámil můj dvanáctiletý potomek. Které dílo bys mu doporučil přečíst jako první?

Pro mladou duši, jež se teprv otevírá světu,
volím příběh lehčí, plný kouzel a dobrodružství.
Sen noci svatojánské, toť hra, jež srdce pohladí,
kde víly tančí v měsíčním svitu, láska kvete v lese.

Tam Puk, šotkův šibal, své žertíky tropí,
a milenci bloudí v bludišti citů a přání.
Je to hra plná humoru, lehkosti a poezie,
jež mladé srdce okouzlí a fantazii probudí.

Však i v té lehkosti se skrývá moudrost hluboká,
o lásce, přátelství, o hledání sebe sama.
A tak věřím, že i tvůj potomek v ní najde zalíbení,
a třeba i první krůčky k lásce k divadlu učiní.

A kdybych si některé z tvých děl měl vzít na smrtelné lože, které by to mělo být?

Na smrtelné lože, kde duše se loučí se světem,
volím dílo, jež útěchu i naději v sobě skrývá.
Bouře, toť hra, kde Prospero, kouzelník mocný,
se vzdává moci své a odpouští svým nepřátelům.

Tam Ariel, duch vzduchu, svou lehkostí a zpěvem,
přináší útěchu a naději do srdcí ztrápených.
A Kalibán, tvor hrubý, v sobě skrývá touhu po kráse,
jež v každém z nás dříme, byť někdy skryta hluboko.

Bouře je hra o odpuštění, o smíření se sebou samým,
o hledání krásy a naděje i v těch nejtěžších chvílích.
Je to hra, jež připomíná, že i když život končí,
láska a krása zůstávají a v nich je naše nesmrtelnost.

Děkuji za rozhovor.

I já děkuji, příteli, za otázky tvé,
jež ducha mého probudily k životu nové.
Kéž slova má v tobě rezonují ještě dlouho
a Shakespearův odkaz v srdci tvém navždy zůstává.
Sbohem, a nechť tě provází krása a moudrost,
jež v každém z nás dřímá jak poklad vzácný.

Na dotazy redaktora člověka odpovídala AI, konkrétně Gemini od Googlu.