Třináctá komnata Davida Horvátha. Uvnitř brečím, říká jediný přeživší v prvním rozhovoru po havárii, při které zemřel Petr Kellner

Poslední březnový pátek roku 2021 přišli při havárii vrtulníku o život zakladatel skupiny PPF Petr Kellner, snowboardový trenér Benjamin Larochaix, pilot Zachary Russell a dva horští vůdci Gregory Harms a Sean McManamy. Přežil jen David Horváth, kterého z vraku poblíž aljašského ledovce Knik dostali záchranáři zhruba šest hodin po nehodě.

Jedenáctinásobný mistr republiky ve snowboardingu utrpěl vážná zranění: po převozu do nemocnice v Anchorage byl v kómatu, podchlazený, s omrzlinami čtvrtého stupně na ruce. V oblasti havárie panovaly teploty hluboko pod nulou, lékaři mu naměřili tělesnou teplotu 28 stupňů Celsia, což je hranice smrti.

O neštěstí dvaapadesátiletý Horváth poprvé veřejně promluvil až nyní v pořadu 13. komnata, který ve středu odvysílala Česká televize.

„Těžký, ošklivý. Nejhorší na tom bylo, že jsem přišel o kamarády. Vždycky jsme si užívali život, jak to šlo. A teď najednou zničehonic – jenom kvůli tomu, že jsme škrtli kus skály – jsme se zřítili spoustu metrů dolů a tam jsme všichni umřeli. Kromě mě,“ vyprávěl Horváth v pořadu, který se natáčel na rodinné usedlosti v Českém ráji.

Nové detaily z Aljašky: Kellner po nehodě chodil okolo vrtulníku a hledal ve sněhu satelitní telefon

11. 4. 2023 ▪ 4 min. čtení

Jeho vyprávění dokresluje informace, které se už postupně během tří let dostaly do médií. „Byl jsem tam zaklíněný, celý polámaný, měl jsem vnitřní zranění, otevřené zlomeniny… a Petr tam chvilku chodil. Já jsem ho viděl, mluvil. Zespoda bouchal kamarád prstýnkem, že je pod helikoptérou. Já jsem si musel vykloubit koleno. Prostě celá tahle věc byla katastrofa. Nejhorší bylo, že jsme tam byli šest hodin navíc. Z nějakých zvláštních důvodů pro nás ta organizace, s níž jsme tam byli, nepřijela. Šest hodin. Celé jsem to prožil, byl jsem při vědomí,“ uvedl Horváth doslova.

Podle svých slov se při čekání na záchranáře snažil neustále bojovat. „Každou sekundu, kterou jsem tam byl, jsem se snažil něco udělat. Nejdřív se otočit, pak vytáhnout ruku. Cítil jsem, že mi mrzne, tak jsem se snažil dýchat do dlaně. Měl jsem malou vysílačku, tak jsem se snažil do ní mluvit, že v ní někoho zastihnu, že náhodou někdo poletí okolo. My jsme nebyli moc daleko… Ale nepovedlo se to. Je to hrozná ztráta, nejenom pro mě, ale pro jejich rodiny. Byli to fakt správní lidé.“

Horváth pochází z Dejvic, jeho otec byl umělec, který emigroval, ještě než malý David šel do školy. Se svými bratry tak vyrůstal pouze s maminkou. Kvůli rodinné minulosti ho nevzali na Umprum, ačkoli složil talentové zkoušky. Vyučil se truhlářem a začal navrhovat grafickou podobu skateboardových prken. Kromě toho se z něho stal i dobrý fotograf.

Ve snowboardingu se dostal mezi světovou špičku, několik let jezdil na závody Světového poháru. Sám sebe označoval jako „pankáče, co jezdí pro radost“. Jeho okolí v televizním pořadu připomnělo, že měl mimořádný talent.

S Petrem Kellnerem jezdil na heliskiing na Aljašku několik let. Při nehodě v roce 2021 byla zrovna jeho manželka Adéla v osmém měsíci těhotenství. „Najednou mi zvoní telefon. Bylo to hrozně rychlé – řekli mi jen, že spadl vrtulník a nevíme o tom nic. Jen jsem brečela na posteli, modlila jsem se, aby to bylo dobré. Asi o dvě hodiny později byl druhý telefonát, že jediný, kdo přežil, je asi David. Že je ve vážném stavu a všichni ostatní jsou mrtví,“ vyprávěla ve 13. komnatě.

„Volala jsem do nemocnice a bylo mi řečeno, že mi zavolá David zpět. Asi za pět minut mi volá, čemuž jsem vůbec nemohla uvěřit. Říkala jsem mu: Ty jsi naživu? Hlavně mluv, mluv a nepřestávej mluvit, já jsem tak ráda, že tě slyším. A on: Blbě se mi dýchá, půjdu na operaci, ale já jsem to přežil!“

Horváth popsal, že mu vdova Renáta Kellnerová pomohla dostat se soukromým letadlem do Česka a ještě stihl s černými prsty fotit porod své ženy.

Horváth užíval silné prášky proti bolesti. V mladoboleslavské nemocnici absolvoval amputaci prstů na rukou: na levé ruce kompletně, na pravé částečně. Rok po havárii doma nečekaně zkolaboval a doktoři poté zjistili, že má pěticentimetrovou díru v bránici, a opět mu zachraňovali život.

Když dnes o svých životních traumatech mluví, zdůrazňuje, že oporu hledá v rodině a ve smíchu. „Když je veselo, je všechno v pohodě. Tak mám trošku kratší prsty, no. To dáme,“ říká. „Člověk se musí smát. Sice se hodně směju, ale když o tom vyprávím, tak brečím vevnitř.“