Jak v Americe prorazit na pankáče? Nástroje si už nevozíme, kupujeme je až na místě, říká kapelník skupiny Už jsme doma

Začínali jako avantgardně punková recese úplných začátečníků, brzy ale do kapely přišli Romek Hanzlík a Miroslav Wanek z FPB a s nimi i profesionálnější způsob práce. Postupně si tepličtí Už jsme doma vytvořili originální hudební styl a doba, kdy s ním slaví úspěchy u publika, se letos zakulatí do 40. výročí vzniku. V současné čtyřčlenné sestavě (výtvarník Martin Velíšek je pátým nehrajícím členem) se skupina chystá na náročný rok koncertování po celém světě. Loni se vrátila z dalšího turné po USA, kde má posluchačské zázemí jako nikdo jiný z české alternativní scény. Kapelník, autor hudby i textů a organizátor zájezdů do vzdálených destinací Wanek vypráví o ekonomické stránce hudebního byznysu.

Když se po listopadu 89 otevřely hranice, kdekterá česká kapela chtěla prorazit v zahraničí, nebo hrát dokonce až ve Spojených státech. Málokteré se to ale na rozdíl od vás povedlo. Po světě koncertujete dodnes. Jak se to dělá?

Nechci, aby to znělo nafoukaně, ale je nutné mít produkt, který je něčím jiný. Když budu hrát klasický rokenrol a pojedu s ním do Ameriky, můžu se chytnout na nějaké tancovačce, ale v zásadě je trošku absurdní ho tam dovážet, když odtamtud přišel a hrají ho tam statisíce kapel. Když vyplňujete pracovní víza, je tam otázka, jestli tu práci může, nebo nemůže dělat Američan. A když může, mohou vám ho nedat. My uvádíme, že nemůže. Druhá rovina je taková urputnost – nedělat si hlavu z překážek a ztrát. Pořád mít vizi, proč do ciziny jezdit. V našem případě to bylo: rozšířit si geografický rádius. Zahrát dalším lidem, kteří o to mají zájem. A taky poznat, do jaké míry lidi s jinou kulturní zkušeností přijímají naši kulturní zkušenost. Tohle není tak silná otázka v Evropě nebo Americe, prostředí je nám podobné. Rozdíl je znát v Japonsku nebo jiných asijských zemích. Tam jsem doopravdy pocítil, že jsem v zahraničí. I přijímání věcí je tam jiné. O to víc pak těší, když je odezva pozitivní.