Česko a ceny energií: zvyšují je nulové dotace i vysoké poplatky. Státní pomoc by ale stála desítky miliard

Mají Češi skutečně nejdražší elektřinu v Evropě, jak ukazují poslední data Eurostatu, nebo je nutné výsledky posuzovat ze širší perspektivy? Právě výrazný růst cen energií, ke kterému došlo v uplynulých letech, je spolu se zdražením potravin jednou ze silných zbraní opozice před nadcházejícími volbami. Na druhou stranu Česko stále patří k zemím s nejnižším podílem tzv. energetické chudoby. Je kritika drahého plynu a elektřiny oprávněná?

Zatímco v porovnání tempa, jakým v uplynulých letech rostly ceny potravin, se Česko podle Eurostatu nachází na unijním průměru a třeba ve všech zemích visegrádské čtyřky zdražily potraviny v uplynulých čtyřech letech výrazněji, u elektřiny nás stejný zdroj řadí na první místo. Údaje jsou přepočteny na kupní sílu obyvatelstva a liší se také podle spotřeby domácností. Česku patří první příčka s výjimkou kategorie s extrémně nízkou spotřebou (do jedné MWh ročně, tam jsme druzí), na třetím, respektive šestém místě jsme pak skončili u domácností, které elektřinou také topí a spotřebovávají nad pět, či dokonce nad 15 MWh elektřiny ročně.

Pokud odhlédneme od kupní síly, tak poslední dostupná data z druhého pololetí loňského roku ukazují, že jsme na tom o něco lépe, ale i v tomto případě patříme podle Eurostatu mezi čtvrtinu zemí, kde se za elektřinu platí nejvíc. Podle energetického experta a jednatele konzultační společnosti ENA Jiřího Gavora ale tato data už nemusí úplně přesně odrážet aktuální situaci na trhu. „Eurostat bere v úvahu i smlouvy, které byly uzavřeny před třemi lety. Pokud ale porovnáte existující tržní nabídku, tak si stojíme ve srovnání s Evropou podstatně lépe než v těch fakturovaných cenách,“ upozorňuje Gavor.

Byznys podle T. Lysoňka

Fialův hospodářský skanzen? Porovnali jsme, zda máme nejdražší energie, jak moc vzrostly ceny potravin, a víme, co je nejlevnější v historii

15. 9. 2025 ▪ 6 min. čtení

Podle energetického analytika Ušetřeno.cz Tomáše Vrňáka doplácejí české domácnosti na kombinaci několika faktorů, které se sešly najednou. „Výrazný podíl ceny zahrnují distribuční poplatky – za přenos, za OZE, systémové služby a tak dále. Tyto položky tvoří v Česku větší část účtu než v řadě jiných zemí,“ připomíná Vrňák.

Cena samotné silové elektřiny, se kterou se obchoduje na burze, je přitom v Česku podobná jako v okolních zemích. „Česká republika má dokonce nižší tržní cenu než Slováci a Maďaři,“ upozorňuje Gavor. „Díky státní regulaci tam ale nakonec domácnosti platí méně,“ dodává s tím, že náklady na státní podporu naopak v cenách výrazně pociťují průmyslové firmy. „Žádný stát si nemůže dovolit dotovat úplně celé spektrum, všechny odběratele. Takže buď to zaplatí státní rozpočet, nebo se to může křížově dotovat mezi jednotlivými odběratelskými skupinami. Neexistuje žádný zázračný recept,“ dodává Gavor.

Například Slovensko pro letošní rok reguluje cenu silové elektřiny pro domácnosti s nižší spotřebou zhruba na 93,4 eura včetně DPH (v přepočtu necelých 2300 Kč). Omezená je i stálá měsíční platba, která vychází zhruba na pětistovku ročně, v Česku je to standardně trojnásobek. Slovensko ale podle dat webu Energie-portal.sk vydalo v letech 2023 a 2024 na všechny druhy podpory téměř čtyři miliardy eur (necelých 100 miliard korun). Před dopady dalšího pokračování energodotací už na jaře varovala i slovenská Rada pro rozpočtovou zodpovědnost. Slovenská vláda se proto snaží prosadit úsporná opatření, o konsolidačním balíčku v těchto dnech jedná Národní rada.

V Česku vláda zavedla cenové stropy na dodávky elektřiny a plynu v době vrcholící energetické krize koncem roku 2022 a platily i po celý následující rok. Stejně tak v roce 2023 neplatily domácnosti příspěvek na podporu obnovitelných zdrojů, který činí včetně DPH téměř 600 korun za MWh. „U této položky by se možná příští vláda mohla zamyslet, řada států platbu za OZE odstraňuje z faktur za energie a bere to jako položku, kterou je třeba podporovat,“ říká Jiří Gavor. Náklady na tuto změnu by ale řádově dosahovaly dvaceti miliard korun ročně. Podle Tomáše Vrňáka by v Česku dávala smysl pomoc zaměřená na zranitelné domácnosti. „Například snížit daně a poplatky, to by bylo spravedlivější řešení. Cílená sociální pomoc by byla nejvhodnější pro nízkopříjmové skupiny.“

Kolika lidí v Česku by se taková pomoc mohla týkat? Tady se data rozcházejí. Třeba podle Eurostatu, který napříč unií porovnává, jaká část domácností si nemůže dovolit dostatečně vytápět svůj byt nebo dům, patří Česko k téměř bezproblémovým zemím. V roce 2024 do této kategorie patřila jen každá 20. domácnost. V Bulharsku nebo v Řecku to byla téměř každá čtvrtá. Na druhou stranu během předchozích let výrazně vzrostl počet příjemců příspěvku na bydlení. Loni jej podle dat MPSV pobíralo 274 tisíc lidí, dvojnásobek oproti roku 2021. Ještě výrazněji se zvýšila vyplácená částka – z 6,6 na 20,3 miliardy korun.

Podle loňské Analýzy energetické chudoby v ČR, vydané ministerstvem práce, se ale v roce 2023 nacházelo v extrémní energetické chudobě přibližně 440 tisíc osob, na příspěvek na bydlení by pak mohlo mít nárok až 800 tisíc domácností. „Od roku 2020 roste energetická chudoba u nejchudších domácností a v roce 2022 pak dosáhla úrovně 59 procent,“ píše se v dokumentu. Nejpostiženější jsou podle něj domácnosti ekonomicky neaktivních a nezaměstnaných, důchodců a samoživitelek. 

Problémem řady českých domácností je ale i jejich pasivita, tedy to, že nesledují situaci na trhu a platí za energie kvůli nevýhodné smlouvě více, než by mohly. „Bylo by dobré více vzdělávat koncové uživatele. Zhruba polovina domácností má stále původní smlouvy na dobu neurčitou a nevědí, nebo nechtějí řešit změnu dodavatele, kde lze jednoduše ušetřit tisíce korun ročně,“ upozorňuje Tomáš Suchý, jednatel zprostředkovatelské firmy encall.

Jeho slova potvrzuje i porovnání aktuálních nabídek dodavatelů. Například u jedničky na trhu ČEZ Prodej platí typická „bytová“ domácnost se spotřebou dvě MWh ročně jen za silovou elektřinu 8198 korun. U nejlevnějšího produktu od ČEZ Prodej Elektřina Akce by ale stejná domácnost platila jen 6268 korun, tedy téměř o tisícovku za MWh méně. Navzdory vyšší stálé měsíční platbě vychází celková roční úspora zhruba na čtrnáct stovek. Při využití aktuálně nejvýhodnější nabídky na trhu, kterou udává srovnávač Energetického regulačního úřadu, by zmíněná domácnost ušetřila přes tři tisíce korun za rok.

Podle Suchého by pomohlo, kdyby stát změnu dodavatele ještě více zjednodušil. „Aktuálně je také pro koncového zákazníka velmi obtížné se zorientovat v jednotlivých nabídkách a porovnat si všechny parametry,“ dodává. Právě léto a podzim je podle něj vhodným obdobím, kdy řešit výhodnost stávajího kontraktu před začátkem topné sezony. Samotný proces změny dodavatele pak podle něj trvá zhruba čtyři měsíce u smluv na dobu neurčitou a měsíc u smluv na dobu určitou. Tam je ale potřeba počkat na její doběhnutí, aby se zákazník zbytečně nevystavoval sankci za předčasné ukončení smlouvy.