Podnikatelé vnímají audit jako morovou ránu, ve skutečnosti vytváří bezpečnost v podnikání, chrání společnost a šetří peníze

Audit je jako STK u relativně nového vozu. Máte pocit, že to nepotřebujete, a ještě za to zaplatíte, ve skutečnosti to ale pomáhá chránit bezpečnost provozu, vysvětluje prezident Komory auditorů České republiky Ladislav Mejzlík. V rozhovoru jsme si povídali nejen o významu auditu, ale probrali jsme i to, co je dobrého na novém zákonu o účetnictví a co by na něm naopak změnil.

Představte si, že jsem podnikatel, který má firmu, jež dosud neměla povinnost auditu, ale podle vás by auditovaná být měla. Jaké argumenty byste použil, abyste mě přesvědčil?

Chápu, že řada podnikatelů bere audit jako morovou ránu, kterou na ně někdo seslal a ještě za ni musí zaplatit. Klíčová věc, kterou bych se snažil vysvětlit, je ta, že se auditem vytváří důvěryhodné prostředí, ze kterého pak těžíme všichni. Dám vám příklad: i když máte nové auto, musíte po čtyřech letech na STK. Máte pocit, že to nepotřebujete, a ještě za to zaplatíte dva tisíce korun. Ale to přece není pro vás – je to proto, aby po silnicích nejezdili lidé, kterým upadává kolo, a nezabili vás po cestě. Váš audit a audit těch ostatních vytváří bezpečnost v podnikání a chrání společnost. My auditoři říkáme, že adresátem naší zprávy není ten, pro koho auditujeme, ale společnost. Proto se zpráva dává do rejstříku, je to veřejná listina a každý si ji může přečíst. Když pak chci s vaší auditovanou firmou obchodovat, vím, že údaje v účetnictví jsou správné. A důvěra šetří peníze.

BeNative

Ztrojnásobení limitů pro audit neodpovídá struktuře české ekonomiky, říká prezident auditorské komory

▪ 9 min. čtení

Říkáte, že adresátem auditorské zprávy není samotná firma, ale společnost. Přesto ta firma zprávu platí. Není to vlastně střet zájmů?

Samozřejmě jsme si všichni vědomi toho, že auditor může být pod tlakem. K odstranění tohoto tlaku ale existuje množství různých bariér. Především v našem oboru funguje velmi přísná regulace a dohled. Nad auditorem stojí dohled Komory auditorů. Zákon jasně říká, že komora musí auditora zkontrolovat jednou za šest let. A na komoru zase dohlíží veřejný dohled, který kontroluje, zda komora svou práci dělá. Pokud by auditor nad auditovanou firmou přimhouřil oko, protože od ní dostane víc peněz, musí si uvědomit, že svou práci dokumentuje ve spisu. Musí v něm být přesně uvedeno, co kdy dělal a na co přišel. Tento spis se musí archivovat deset let a kdokoliv z kontrolních orgánů do něj může zpětně nahlédnout. Přičemž za provinění padají tvrdé tresty, nejenže ukládáme pokuty, zažil jsem ve funkci i doživotní odebrání licence.

Občas zazní kritika, že auditorský trh ovládá takzvaná velká čtyřka. Jde to ale vůbec jinak? Nesměřuje trh ke koncentraci přirozeně vzhledem k tomu, jak složitý ten byznys je?

Je to absolutně tak. Koncentrace auditorského trhu probíhá nepřetržitě už sto let. Vždyť ještě v 80. letech jsme měli velkou osmu, pak velkou šestku a teď velkou čtyřku. Upřímně, ani do budoucna nevidím jinou cestu než koncentraci trhu. Hlavním a objektivním důvodem je složitost auditorské činnosti. Dnes je to práce týmu, nikoliv jednotlivce. Potřebujete právníky, daňaře, ajťáky a spoustu dalších profesí, které vám dodávají subdodávky. Auditor na konci udělá konečné rozhodnutí a podepíše se pod něj. Jako osamělý vlk to nedokážete, nebo jen velmi těžko. Od určité úrovně si nedovedu představit, že by firmu s miliardovým obratem auditoval jednotlivec.

Česko implementuje nový zákon o účetnictví. Jaké budou jeho nejhmatatelnější dopady?

Někdo by si mohl myslet, že se to týká jen účetních a ať s tím ostatní neotravují. Chci ale veřejnosti sdělit, že se to dotkne všech uživatelů informací z účetnictví. Když jdete do banky, dáváte rozvahu a výsledovku. Když žádáte o dotaci, potřebujete údaje z účetnictví. Výkazy se odevzdávají statistickému úřadu, který z nich tvoří statistiky za národní hospodářství. Dodavatelé se dívají, jak jste na tom, a akcionáři chtějí vědět, zda budou dividendy.

Účetnictví bude díky tomuto zákonu produkovat jiné – a jsem stoprocentně přesvědčen, že lepší – údaje. Uvedu jen jeden jednoduchý příklad: pokud jste koupil dům na Václavském náměstí v roce 1950, máte ho v účetnictví kvůli odpisům často v nulové hodnotě. Přitom může mít klidně hodnotu miliardy korun. A auditor je podepsaný pod tím, že je to věrný a poctivý obraz. Zachraňuje ho jen to, že je to věrné a poctivé podle českých předpisů. Ty staré totiž zakazují přecenění směrem nahoru při růstu tržní ceny. Nový zákon tohle opraví.

Nový zákon ale přinesl i změnu, která vyvolala nesouhlas auditorů. Limity, od kterých mají firmy povinný audit, se zvyšují, a to rovnou trojnásobně. Proč jste proti?

Limity pro povinný audit se nezvyšovaly hrozně dlouhou dobu, zhruba dvacet let. Když vezmete kumulovanou inflaci podle statistického úřadu, dostanete se za tu dobu na dvojnásobek. Kdyby vláda a parlament schválily dvojnásobné zvýšení, neprotestoval bych. Ale trojnásobné navýšení, to je opravdu příliš. Tento krok nás posunul ze 17. místa v Evropské unii na 4. místo hned za Německo. Jenže průměrná německá a průměrná česká firma jsou úplně někde jinde, a to i sklonem k rizikům. Co si budeme povídat, Němec dodržuje pravidla, i když nemusí, u Čechů je to spíš obráceně. Rizika v oblastech praní špinavých peněz, kriminality a výběru daní jsou proto v České republice podstatně vyšší, na což existují objektivní statistiky. V EU teď probíhá velké tažení proti praní špinavých peněz a Česko je pod drobnohledem. Letos se navíc připravuje expertní zpráva o našem prostředí v této oblasti a toto rozhodnutí nám zrovna nepomůže.

Může mít tohle trojnásobné zvýšení hranice třeba dopad i na řádný výběr daní?

Řeknu to takhle. Byl bych velmi rád, kdybychom za dva tři roky vzali vzorek firem, které přestaly být auditovány, a podívali se, zda je u nich výběr daní lepší, nebo horší. Finanční správa tato data má a my jako komora na tom rádi budeme spolupracovat, protože pracujeme ve veřejném zájmu.

Mimochodem, s vámi jako s komorou nikdo toto zvýšení předem nekonzultoval?

Proti tomuto kroku jsme protestovali od roku 2022. Nejdříve s ministerstvem financí jakožto regulátorem, a když se to dostalo do legislativního procesu, s kolegy jsme obeslali všechny poslance a navštívili hospodářské výbory v Poslanecké sněmovně i v Senátu. Musím říct, že s námi nikdo věcně neargumentoval. Diskuse vždy skončila jednoduše: „Je to úspora administrativních nákladů a šmitec.“ Žádná další diskuse neproběhla. Zadání bylo jasné, politické a motivované určitou podnikatelskou skupinou. Očekával bych od vlády a parlamentu větší zamyšlení nad negativními důsledky, ale nebyla vůle se tím zabývat.