Děti už nevyrůstají s internetem, ale s umělou inteligencí. Co to udělá s jejich vztahy, kritickým myšlením a psychikou?

Pro dnešní děti se hranice mezi online a offline světem stírá. „Jsou v jednom propojeném prostoru,“ říká psychoterapeutka Tereza Komárková. Popisuje, proč lidé hledají oporu u chatbotů, jak se mění role rodičů a proč bude v době AI důležitější než kdy dřív schopnost kriticky myslet. Závislost na umělé inteligenci není dosud popsaná a prozkoumaná, proto nevíme, kde je hranice, kdy do ní člověk již padá.

Kdy jste si poprvé uvědomila, že se umělá inteligence stává tématem psychoterapie? Přicházejí už klienti s problémy spojenými s AI?

Paradoxně jsem AI do psychoterapie přinesla nejdřív já sama. Vedle mého angažmá v NEO Centru pracuji i na základní škole v sociálně vyloučené lokalitě, kde je často obtížné získat u dětí důvěru. Hledala jsem způsob, jak s nimi mluvit o emocích, a napadlo mě využít AI k jejich vizualizaci. Ukázalo se, že když děti své emoce uviděly, dokázaly o nich mnohem snáz mluvit. Klienti ale zatím tolik nepřicházejí s tím, že jsou závislí na umělé inteligenci. Častější je, že například rodiče řeknou: naše dítě tráví příliš mnoho času v online světě. Teprve během terapie postupně zjišťujeme, že potomek používá chatboty či AI jako společníky. Jen to téměř nikdo nepojmenuje jako závislost. Dnes AI používají lidé ve škole, v práci i doma. Pro některé profese se stává téměř samozřejmým pracovním nástrojem. Proto se s klienty nebavíme o tom, kolik času s ní tráví, ale proč ji používají a co jim přináší. Může přijít klient, který prochází rozchodem a mezi řečí zmíní, že celou noc konzultoval situaci s ChatGPT. Nebo rodič, který ve tři ráno nemůže spát, protože zjistil, že jeho syn bere drogy, a místo toho, aby čekal do rána na odbornou pomoc, začne si povídat s AI. To jsou okamžiky, kdy se začínáme ptát, jakou roli už technologie v jeho životě hraje.