Dohromady mají téměř 600 let historie a každá zvlášť se ocitla na hraně přežití. Tradiční kloboučnická firma Tonak z Nového Jičína a společnost BHMW, pod niž spadá Bílinská kyselka či mariánskolázeňské prameny, však nakonec našly silné domácí investory. Zatímco minerálky zamířily v rámci konkurzu pod křídla Kofoly, novojičínskou továrnu převzala skupina Palmont Petra Kellnera mladšího. Za záchranou obou ikon českého průmyslu stojí krizoví manažeři a poradci Jan Chalupa a Daniel Hříbal z poradenské skupiny Tarpan Group. V rozhovoru popisují, co obě značky přivedlo do úzkých, proč u záchrany firem rozhoduje psychologie i proč samotná tradice dnes k přežití nestačí.
Čím vás oba případy Tonaku a BHMW lákaly a proč jste se do nich pustili?
Jan Chalupa: Za tu dobu, co se věnujeme firmám v problémech, jsme zažili velké i malé případy napříč různými sektory. Ale tyhle dvě společnosti mají jiný rozměr. Zachraňujete něco jako rodinné stříbro. A vy samozřejmě nechcete být tím, komu pod rukama něco takového zanikne. Já jsem pracoval na BHMW. Víte, že mají přímo firemní muzeum? Sám jsem byl překvapený, když jsem tam viděl nápojový lístek z Orient Expressu, kde byla na prvním místě Bílinská kyselka. To vás prostě k něčemu zavazuje.
Co se dočtete dál
- V čem management Tonaku a BHMW udělal chyby.
- Jak probíhá proces záchrany firem v problémech.
- Proč musí být prodejní poradce hlavně dobrý psycholog.
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace











