Naděje pro spící burzu: Penzijní reforma anebo potíže bank

Pražská burza je poklidným místem. Objem obchodů je oproti Vídni (tamní burza tu pražskou loni koupila) či Varšavě malý a dosud nedosáhl předkrizové úrovně. Za poslední čtyři roky se sice počet obchodovaných cenných papírů zvýšil o osm, ale vlastníkům firem většinou nešlo o peníze na další rozvoj. Jen chtěli část firmy přes burzu prodat a získat hotovost.

"Asi máme jinou firemní kulturu než v anglosaském světě. Kdyby takhle uvažovali Bill Gates nebo Steve Jobs, tak pravděpodobně nejsou z Microsoftu a Apple takové obří firmy," říká šéf pražské burzy Petr Koblic.

Kde se stala chyba? A má taková burza vůbec smysl?

Prokletá privatizace

Ve středoevropském regionu obchoduje na burze v průměru 5-10 procent populace, v Rakousku je to 3,5 procenta a v Maďarsku, které také zažilo socialismus, dokonce 10 procent. U nás se to stále pohybuje maximálně kolem jednoho procenta.

Na druhou stranu přibývá jednotlivých osob, konkrétních drobných investorů, kteří na pražské burze obchodují. Momentálně je to něco mezi 50 až 100 tisíci lidmi. Kolem roku 2000 to byla asi tisícovka osob.

Proč až nyní, 17 let po založení burzy? V Česku byla dlouhodobě přítomna nedůvěra vůči akciovému trhu, která vznikla v souvislosti s kupónovou privatizací. Neexistovala regulace, která by zabránila různým trikům na hranici zákona, umožňujícím připravit akcionáře o majetek.

Částečně to byl záměr s dobrými úmysly. "Západní investoři jdou do tranzitivních zemí proto, že si slibují vyšší výnos, přirozeně s vyšším rizikem. Další regulace by odradila ty poslední zbytky investorů," tvrdil tehdejší ministr financí a nyní prezident Václav Klaus.

Raději obchodovat venku

Jenže investoři se spíše stáhli a burza zpočátku připomínala státní úřad se špatným obchodním systémem, podotýká ekonom Pavel Kohout ze společnosti Partners.

Navíc se podle obchodníků objevuje nový fenomén, který se bude dále rozvíjet. Lidé si otestují českou burzu a pak zkusí své štěstí v zahraničí. Již nyní se investice z Česka do zahraničních a domácích cenných papírů vyrovnaly. Podíl těch českých na celkových investicích bude klesat, přiznává i Koblic.

 Je to logické. Investice do zahraničních cenných papírů umožňují více rozložit riziko. Na pražské burze se obchoduje s 27 druhy akcií, ve Vídni se 111, ve Frankfurtu s 762. Podle obchodníků jsou přitom náklady na nákup akcií na pražské a německé burze podobné.

Rogers nepřijde

Kde je tedy problém? Na pražskou burzu by se mělo vydat více podniků. Především získat peníze na další rozvoj, protože to je jednou z hlavní funkcí burzy ve vyspělých zemích. Historicky jsou u nás ale podniky propojeny s bankami, a proto jdou raději tam. Navíc i v Česku sídlí několik fondů rozvojového kapitálu, které jsou ochotny půjčit peníze menším firmám na další rozvoj.

Firmy nevěří, že by mohly získat na pražské burze finance. "Praha je brána jako dobrý likvidní trh pro velké likvidní emise, ne pro menší firmy," říká Petr Formánek, jenž se investováním zabývá ve firmě Patria Finance. A jeho kolega David Marek, ekonom téže firmy, dodává, že když se už menší podniky rozhodnou udělat emisi akcií ve střední Evropě, jdou podle něho do Varšavy nebo do Vídně. Zejména Varšava slaví úspěch s akciemi velmi malých firem.

V Česku je totiž málo aktivních domácích institucionálních investorů a bez nich nejde primární emisi akcií udělat. Dnes už je více takových investorů i na Slovensku, upozorňuje Formánek. Že by pražskou burzu rozhýbal jeden velký investor, jako to kdysi ve Vídni udělal spolupracovník George Sorose Jim Rogers, je nepravděpodobné.

Pomůže důchodová reforma

Pomoci by mohla důchodová reforma, která by vytvořila velké penzijní fondy investující do akcií. Nejlépe částečně povinně do českých. Právě penzijní fondy rozhýbaly varšavskou burzu. A navíc polský stát prostřednictvím burzy privatizoval některé podniky. To postupně přilákalo i malé investory a drobné firmy.

V Česku chce provést reformu současná vláda, avšak její politická průchodnost, zvláště pokud jde o fondy, je otázkou. Paradoxně tak české burze i přes snahu současného vedení zbývá jen doufat v nějakou specifickou bankovní krizi. "Kdyby nastaly nějaké problémy s bankami, byl problém s financováním rozvoje podniků, burza by mohla být dobrou alternativou," tvrdí David Marek.