EKONOM: Nikdy nevím, kolik film vydělá. A ten risk mě baví, tvrdí producent Bouček

Police v kanceláři na pražském Barrandově má zavaleny stohy papírů, většinou filmovými scénáři. Na stěnách obrázky koní. Atmosféra je tu pohodová - snad právě proto, že na pracovním stole producenta Jaroslava Boučka něco důležitého nenajdete.

"Byla tu tuhle návštěva z Hollywoodu. Přátelsky hovoříme, ale oni jsou pořád nějací nesví, jakoby něco hledali. Pak na to přišli: Propána, vždyť vy tu nemáte počítač!" vypráví Bouček s gustem příhodu dokazující, že je "netechnický typ", který navíc ctí tradici. On by se prý počítač ani na jeho stůl nehodil - ten udržovaný kus nábytku totiž ještě zažil Václava Havla staršího.

Skutečně se bez počítače v dnešní době obejdete?

Ale jasně, že náš ekonom a další kolegové vedle v kanceláři počítače mají. Ale já to opravdu nemusím.

Jenže koupit si kvalitní kameru a točit filmy dnes teoreticky může kdekdo. Má slavný filmařský kopec ještě budoucnost?

Pořád si myslím, že to budoucnost má. Vždy budou potřeba ateliéry, pozemek, kde se postaví třeba středověké bašty a palisády. I když, to si už vlastně taky můžete udělat na počítači. Tahle doba je už někdy mimo moje chápání. A ani ji moc chápat nechci.

Proč? Protože technika vždy bude jen podpůrný prostředek a to hlavní - nutnost mít nápady, myšlenky - se nemění?

Přesně. Na mně vidíte, že jsem stará konzerva. Ale myslím, že začíná všeobecný návrat k obyčejným věcem. I k přírodě. Mám dvě vnučky a obě už umějí daleko lépe na počítači než já. Ale chodí na koně do Suchdola, kde má Česká zemědělská univerzita pronajatý od magistrátu Brandejsův statek pro výuku hipologických předmětů a jezdecký klub. Nabízí však další smysluplné využití celého objektu jako hiporehabilitační centrum, rekreační centrum pro rodiny s dětmi a další aktivity. Tak jsem se nabídl, že jim s tím pomůžu, aby se lidé od techniky zase vraceli k přírodě. Člověk si potřebuje vyčistit hlavu a Praha druhé takové místo nemá.

Přesto však i vy teď musíte na technický vývoj reagovat.

Havlovo Odcházení jsem naposledy dělal na 35milimetrový film, celkem 35 kopií. Vrásky z lásky ale už na takové malé krabičky DCP, které pošlete do kina, dáte tam kód a oni to z digitálu pustí. DCP jsou levné, nasekáte jich 100 a dá se to pustit ve 100 kinech. To může být ale zrada. Ukázalo se to u filmu Okresní přebor. Měl první víkend 120 tisíc diváků, paráda - a nakonec to skončilo jen na necelých 400 tisících. Dříve třeba můj film Václav běžel v kinech rok. Dnes je maximum šest týdnů, a diváků chodí méně a méně.