Buď budu podporovat kmotry, nebo nepřežiji, říká majitelka čerpací stanice

Majitelka společnosti Wágnerová s.r.o. Drahomíra Wágnerová je energická dáma. Nebojí se mluvit o tématech, o kterých se jiní bavit odmítají.

V oboru tato více než sedmdesátiletá žena působí už přes čtyřicet let a za tu dobu stačila úspěšně vybudovat a řídit spolu s rodinou tři čerpací stanice s prodejem aut Mazda a autoservisem v Táboře. Ještě se ale podle svých slov nesetkala s tím, co zažívá nyní v rámci cenové války.

O bujícím byznysu s nezdaněnými palivy mluví v rozhovoru pro časopis Čerpací stanice.

V roce 2010 prodal nezávislý pumpař v asi osm kilometrů vzdálené Plané nad Lužnicí svou čerpací stanici firmě Tank Ono, která začala svými celorepublikově nízkými cenami ovlivňovat lokální konkurenci. Na začátku letošního roku pak spustila čerpací stanice Shell, která je jen coby kamenem dohodil od jedné z vašich benzinek, cenovou válku. Jak vás poznamenala?

Ve srovnání s loňským rokem se nám snížily výtoče pohonných hmot o polovinu. Shell má o korunu levnější benzin, ale o korunu dražší naftu než my. Takže na benzin jezdí všichni k němu. Musela jsem jít i dolů s marží, takže ji dneska mám na jedné koruně, dříve jsem měla korunu a půl. A přesto nyní prodávám pohonné hmoty dráž než Shell a Tank Ono. Přitom odebírám pohonné hmoty od Čepra.

Jak se vám daří čelit takové obtížné konkurenci?

Snažím se jim čelit, ale nejde to. Už když přišlo do Plané Tank Ono, tak mi citelně klesly prodeje pohonných hmot. Tank Ono má o korunu nižší ceny benzinu i nafty než my. Nyní, když vede cenový boj s Tank Onem Shell, tak je to ještě horší. K cenové válce se přidali Agip i OMV se dvěma pumpami, takže jsem byla najednou skoro nejdražší. Nyní máme zhruba stejné ceny – necháváme si cca korunovou marži od Čepra, ale Shell je u benzinu přesto o korunu levnější.

Nepřistoupíte nakonec na to, že budete odebírat stejné zboží jako další levné nezávislé sítě?

Musela jsem se přizpůsobit a několikrát jsem už vzala podezřele levné pohonné hmoty. Zjistila jsem si, kdo čerpací stanice Tank Ono zaváží a nejmenovanou firmu jsem telefonicky oslovila. Do telefonu mi nechtěli říct, za jakou cenu by mi pohonné hmoty zavezli, ale že bychom se možná dohodli. Musela bych přijít osobně, aby věděli, že mluví skutečně se mnou. 

Jenomže to se jednalo pouze o dopravce, který měl pohonné hmoty od obchodníka – další firmy, která už nemusela odvádět DPH. Jestliže se s okolní konkurencí budu chtít vyrovnat a vůbec přežít, budu je muset odebírat. V současné době mi z marže moc nezbude, provoz čerpacích stanic je ztrátový, a tak je musím částečně dotovat z autosalonu a servisu.

Myslíte, že cenová politika Shellu bude úspěšná a z trhu zmizí síť Tank Ono?

Dokud bude Ono prodávat pochybné zboží, tak Shellu cenová válka nepomůže. Prodává akorát se ztrátou a paradoxně čím více zákazníků jezdí na jejich levné čerpací stanice, tím více na tom Shell prodělává. Je to postavené na hlavu. OMV se už umoudřilo a máme s nimi stejné ceny. Ale Shell a Agip v cenové válce pokračují. Nevím, jak dlouho ještě vydrží.

Cenová válka však poškozuje malé soukromníky, kteří si nemůžou dovolit provoz čerpací stanice dotovat...
Nic se nedá dělat, musíme se přizpůsobit. Když budu brát pohonné hmoty od Čepra, tak skončím. Když je budu brát od „kmotrů“ tak můžu konkurovat, ale zase budu podporovat kmotry.

Co si mám vybrat? Stát mi nedává na výběr – nechce deset miliard. Snad by měl být i stát trestaný za to, že nechce deset miliard. Nemůžu to pochopit. Stát nechce peníze? Pak vláda není řádným hospodářem státu. Za chvilku nebude mít Čepro co prodávat – zůstanou mu jen velké firmy, které tlak nízkých cen paliv vydrží. Všichni ostatní budou muset brát z té druhé strany.

Berete ještě pohonné hmoty od Čepra?

Ano, beru stále. Furt si říkám, že už začnu odebírat od někoho jiného levnější paliva, ale stále to odkládám. Říkám si stále, že to ještě vydržím, ale už mám horko těžko na mzdy. Níž už s marží jít nemůžu. Štěstí, že mám ještě plyn, myčku a autosalon se servisem. Kdybych měla jenom pumpu, tak s korunovou marží nevyjdu a nepřežiju.

Jenom za platbu kartou dám 70 haléřů z litru společnosti CCS. Zbude mi třicetník, který musím zaplatit na elektrice. Nezbude mi skoro nic. Příjmy z ostatního zboží nižší marži nenahradí, protože čím méně lidí sem jezdí, tím je nižší i prodej sušenek apod. Budu muset skutečně brát levnější paliva odjinud, nedá se nic dělat.

Příští rok by měl stát zpřísnit podnikání v obchodu s pohonnými hmotami. Má být zaveden zvláště systém vysokých, několikamilionových kaucí. Myslíte si, že to pomůže eliminovat podvody?

Firmy, které dodávají Tank Onu, si už tisíckrát našetřily na několikamilionové kauce. Kauce zlikvidují akorát ty firmy, které se na podvody s nezdaněnými pohonnými hmotami přidaly pozdě a na kauce si nevydělaly. Kauce tak paradoxně zlikvidují velkým podvodníkům konkurenci v podobě malých ryb. Od nich mi každou chvíli někdo volá a nabízí pohonné hmoty z Rakouska nebo Německa levnější než Čepro.

Kdy myslíte, že se pohled státu na daňové úniky změní a začne dělat protiopatření?

Dopadne to podle mě jako u alkoholu. Až se něco stane s benzinem, tak si podvodů stát snad začne všímat. Do té doby se nic dít nebude. Vždyť předseda antimonopolního úřadu prohlásil, že ze současné situace má prospěch konečný spotřebitel. Tak to bylo i u alkoholu – konečný spotřebitel na nízkých cenách vydělával až do doby, než jich několik desítek umřelo na otravu metanolem.

Situace je opravdu vážná, ale ti nahoře už fakt, že jim uniká deset miliard korun, neřeší. Připadá mi, že buď tomu nerozumí, nebo nechtějí, anebo nesmějí. Jedno z toho.

Okrádají stát svou nečinností na pohonných hmotách o miliardy, které pak dohání na zdražování potravin. Stát mi de facto dovoluje platit kmotry – dokonce mě do toho nutí, abych obstála v konkurenci levných, nezdaněných pohonných hmot…

Už kvůli tomu ztrácím chuť podnikat. Při sametové revoluci jsem chodila s klíči zvonit na náměstí. Byla jsem nadšená a věřila, že konečně se něco změní. Ale zjišťuji, že se vlastně vůbec nic nezměnilo.

Celý rozhovor čtěte v časopise Čerpací stanice.