Vladimír Dlouhý: Netušil jsem, že se bude tunelovat

Nepamatuji si, že by někdo na začátku transformace zpochybňoval, že je důležitá rychlost, říká jeden z architektů ekonomické reformy a v devadesátých letech nejpopulárnější politik Vladimír Dlouhý.

HN: Jan Švejnar upozorňoval, že pokud se nevytvoří zákony, regulace, tak dojde k problémům.

Nepamatuji se, že by Jan Švejnar v lednu 1990 explicitně říkal, že nejprve musí vzniknout regulatorní rámec, právní prostředí. Představte si, že bychom při požadavku na rychlost a masovost měli současně vybudovat stabilní právní a regulatorní systém. To nebylo v plné šíři možné. Problémy spojené s kuponovou privatizací, jako tunelování fondů, možná souvisely s nedostatečnou regulací. Jenže, aby se regulace připravila a usadila, to trvá několik let. Pokud nás někdo kritizuje, že jsme měli převzít hotovou regulaci například ze Spojených států, tak to je iluze.

HN: To skoro zní, jako že jste počítali s tunelováním jako s nutným zlem, cenou, kterou jste ochotni zaplatit za koncentraci kapitálu.

Já jsem nikdy neřekl tu větu, že „je potřeba zhasnout“. Že privatizace nepůjde hladce a že se noví vlastníci mohou chovat všelijak, to možná někteří kolem mě, mám na mysli ty starší a zkušenější, asi vnímali více než já. Já jsem skutečně nepočítal s tím, jak rychle se stanou některé oblasti ekonomiky kriminálními. Opravdu jsem netušil, že někdo bude schopen tunelovat. Chápal jsem kupónovou privatizaci spíše jako prostředek, který aspoň trochu kriminálním aktivitám zabrání a vytvoří normální podnikatelské prostředí. A když se na to podíváte s odstupem, je pravda, že se objevily osoby jako Viktor Kožený, ale pak je tu třeba také PPF, o které si sice můžete myslet co chcete, ale dnes je to standardní skupina, která stahuje kvalitní lidi a v novém systému kvalitně funguje.

HN: Jenže celý systém vzešlý z kupónové privatizace zpočátku moc nefungoval. Byly nutné měkké úvěry od polostátních bank. Začal bankovní socialismus, který přišel draho.

Ten pojem jsem použil poprvé já v roce 1995. Sklidil jsem za to odsudky od kolegů z ODS. Václav Klaus tento termín dodnes popírá. Banky, které vznikly rozdělením Státní banky československé, fungovaly na nižších úrovních všelijak.

HN: Jenže vy jste banky neprivatizovali a musela to udělat až Zemanova sociálnědemokratická vláda. Sanace nakonec stála stovky miliard.

Přiznávám, že privatizaci bank provedl Miloš Zeman dobře. Náklady, které se musely vynaložit na sanaci bank před přivatizací, to byly opravdu desítky a stovky miliard korun. Jenže na druhou stranu: Pokud bychom postupovali s transformací pomalu a jinak, mohlo by docházet k jiným nákladům, podniky by dostávaly dotace, lidé by dostávali nejrůznější kompenzace. Takže moje hypotéza je, že by celkové náklady transformace mohly být úplně stejné nebo i vyšší.

Velký rozhovor s Vladimírem Dlouhým a dalšími osobnostmi transformace čtěte zítra ve speciálním vydání HN.