Máte dokonalost jako fetiš? Zbavte se perfekcionismu, jen žere čas

Tipy obsažené v našem seriálu o time managementu se vztahují k manažerské praxi. To však vůbec neznamená, že jsou použitelné jen ve světě byznysu – svou povahou jsou univerzální a platí pro libovolné prostředí. Pro lepší přehlednost je uvádíme v abecedním pořadí. Předchozí díly jsou k nalezení zde:  

Nerozhodnost

Patříme-li k těm, kdo často dlouho nerozhodně stojí před dvěma možnými směry činnosti či dalšího postupu a obávají se, že směr, který vyberou, se ukáže jako nesprávný, měli byste mít na paměti, že nerozhodnost je téměř vždy tou nejhorší chybou, které se můžete dopustit. Rozhodneme-li se pro variantu, která se vám zdá být lepší než ostatní, přesvědčeně se k ní přihlásíme a budeme se s plným úsilím věnovat jejímu naplnění, dopadneme většinou lépe, než budeme-li jen dlouho stát před složitou volbou. 

Některá rozhodnutí pochopitelně vyžadují značné zvážení. Neměla by se proto provádět ve spěchu. Jakmile však jsou všechny (či téměř všechny) nezbytné údaje k dispozici, dojde rozumně se chovající člověk k rozhodnutí. Přestane se, jinými slovy, mentálně zabývat rozebíráním všech jednotlivých pro a proti, a namísto toho se plně věnuje uskutečnění provedeného rozhodnutí. 

Pokud jde o běžná denní rozhodnutí, které ve své práci musíme provádět neustále, pak všeobecně platí, že čím rychleji je provedeme, tím lépe. Odkládáme-li rozhodnutí či činnost na dobu, až budou překonány všechny námitky, nikdy ničeho nedosáhneme. 

Perfekcionismus

Sklon odkládat rozhodnutí či dokončení úkolu může souviset i s perfekcionismem. Prováděný úkol můžeme totiž vždy ještě trochu zdokonalit a toto zdokonalování může probíhat teoreticky nekonečně dlouho. Sklon k perfekcionismu se zpravidla dostaví především tehdy, uvažujeme-li v pojmu "kvality" splnění úkolů namísto v pojmu času, který je pro jejich vykonání k dispozici.   

Mezi úsilím o vynikající výsledky a snahou být vždy zcela perfektní však existuje podstatný rozdíl. Prvé je dosažitelné, uspokojující a zdravé. Druhé naopak nedosažitelné, frustrující a neurotické. Představuje rovněž příčinu ohromné ztráty času. Ti, kteří si z úsilí o dokonalost vytvářejí fetiš, utrácejí čas a peníze, které by mohli lépe uplatnit jinde. Cena perfekcionismu je totiž v naprosté většině případů zcela neúměrně vysoká.   

Řešení lze založit na známém zákonu profesora Parkinsona. Ten říká, že práce (především řídící či administrativní povahy) má tendenci expandovat tak, aby zaplnila veškerý čas, který k jejímu vykonáni máme k dispozici. Cestou, jak problém perfekcionismu překonat, je tak uplatnit Parkinsonův zákon obráceně. Tedy stanovit pro každý úkol (i svůj vlastní) časový termín a tento termín dodržet. Přidělíme-li totiž osobám trpícím perfekcionismem na danou práci či úkol méně času, bude jejich práce, v prakticky stejné kvalitě, hotova dříve.