V koronavirovém závodu měn regionu nadále vede koruna

Domácí měna se od příchodu krize covidu-19 drží na nejsilnějších hodnotách ze skupiny měn zemí visegrádské čtyřky. Koruna od začátku loňského roku vůči polskému zlotému i maďarskému forintu posílila o více než čtyři procenta. V posledních týdnech se ale výrazně zamíchaly karty a domácí měna už před sebou nemá tak světlé zítřky, jako tomu bylo donedávna.

O České národní bance se ve světě mluvilo jako o jedné z prvních centrálních bank, jež se od příchodu koronavirové krize uchýlí ke zvýšení úrokových sazeb. K tomuto kroku zatím nedošlo a hlavní úroková sazba ČNB se nadále nachází na 0,25 procenta. Vše by ale mohlo změnit měnověpolitické zasedání už tento měsíc. Zatímco zvýšení úrokových sazeb na červnovém zasedání je nejisté, v srpnu se úrokového „hiku“ dočkáme téměř jistě.

Devizové trhy jsou zpravidla vpředhledící a ani aktuální doba na tom nic nezměnila. Únorová prognóza ČNB, která počítala s trojím zvýšením úrokových sazeb v letošním roce, následná skepse před zveřejněním květnové prognózy, jestřábí tón členů bankovní rady po jejím zveřejnění a vývoj tržních sazeb měly zásadní dopad na sílu koruny vůči euru i ostatním měnám. Koruna díky těmto důvodům vůči euru odmazala už 80 procent svých ztrát spojených s výplachem trhů z loňského března.

Poslední dva týdny sice korunu podporuje postupné rozvolňování restriktivních opatření a dobrá data vypovídající o lepšící se kondici ekonomiky, na měnovém páru s eurem jsme se ale pokračující apreciace nedočkali. Domácí měna je od poloviny května uvězněna v úzkém desetihaléřovém pásmu mezi 25,40 a 25,50 EUR/CZK a nachází se na spodní hranici dlouhodobého obchodního pásma a dalších důležitých hranicích podpory, přes které má kurz tendenci se dostávat složitěji.

Zatímco koruna „odpočívá“, zlotý i forint v posledních týdnech vystrkují růžky. Polská měna byla v průběhu prvního čtvrtletí pod výrazným tlakem hned z několika důvodů. Mezi ně patřila například tamní centrální banka intervenující ve směru slabšího zlotého, uvolněné měnověpolitické podmínky bez vidiny změny a v neposlední řadě nejistota spojená s nevyřešenou situací ohledně polských hypoték denominovaných ve švýcarských francích. Obavy z přetrvávající inflace, která je v Polsku druhá nejvyšší ze zemí EU, přiměly Polskou národní banku (NBP) k přehodnocení jejího přístupu.

Díky podcastu Bruselský diktát pochopíte, že pro nás Čechy má mnohem větší význam dění v Evropě než v Praze a v Česku vůbec. Celé díly poslouchejte na

HeroHero Gazetisto Forendors

Ta bude s největší pravděpodobností utahovat měnovou politiku výrazně dříve, než se čekalo před pár měsíci. Na vině je převážně vysoká inflace, která se pohybuje výrazně nad horní hranicí tolerančního pásma Polské národní banky. To se nachází na hodnotě 3,5 procenta. První odhad květnové inflace se vyšplhal až na 4,8 procenta, a tak je možné, že se NBP uchýlí ke zvýšení sazeb už v tomto roce. Pokud by k tomu nedošlo letos, je namístě minimálně očekávat debatu o budoucím zvyšování sazeb a utahování měnové politiky. Hlavním důvodem bude ukotvení inflačních očekávání.

David Jansa

Vystudoval obor finance na Fakultě financí a účetnictví VŠE v Praze. V rámci zahraničních pobytů studoval rok a půl v USA na Arizona State University a ve Wisconsinu. Specializuje se na obchodování na devizovém trhu a mezi jeho záliby patří cestování, sport a kresba.

Na druhé straně je ale otázka, jak dlouho budou současné inflační tlaky v polské ekonomice přetrvávat. Aktuální inflace, blížící se pětiprocentní hranici, je z velké části způsobena efektem srovnávací základny. Například cena ropy je dnes zhruba dvakrát vyšší než loni touto dobou, což má značný dopad na ceny pohonných hmot. Tyto tlaky tedy v průběhu roku postupně odezní. Neméně důležitý je potom fakt, že dodavatelské řetězce jsou napříč světem nadále značně narušeny, což je další z důvodů, proč je aktuálně vysoká inflace do jisté míry tranzitorní.

Toto jsou ale otázky, na které ještě pár měsíců nebudeme schopni odpovědět, a tak je namístě momentálně alespoň změnou rétoriky zastavit rostoucí inflační očekávání. Přesně to se v posledních týdnech děje a polská měna to plně reflektuje postupným posilováním. Zlotý vůči euru za poslední dva měsíce zpevnil téměř o pět procent a začal tak pomalu odmazávat i své ztráty vůči české koruně. Kurz se koncem března a v průběhu května posunul na desetiletá minima, když jsme jeden zlotý mohli nakupovat za méně než 5,6 koruny. Vzhledem k omezenému potenciálu domácí měny k dalšímu posilování má tedy momentálně ta polská navrch a mírně podražuje, což uvítají například čeští exportéři do Polska.

Situace v Maďarsku je v posledních týdnech velmi podobná, když tamní centrální banka otočila svoji rétoriku a po dlouhém, desetiletém čekání letos přistoupí ke zvýšení sazeb. Maďarsko je zároveň jedinou zemí v Evropské unii, kde je tempo růstu cen vyšší než v Polsku. Nejvyšší inflace v EU a nízké úrokové sazby dlouhodobě tlačily na slabší forint skrze kanál reálných sazeb a tamní měně nepomáhala ani dlouhodobě se horšící politická situace. S vidinou restriktivní měnové politiky ale v posledních týdnech forint prudce posiloval a jen za květen si připsal čtyři procenta zisku.

Zatímco v Česku je debata o utahování měnové politiky na stole už několik měsíců, v Polsku a Maďarsku se jedná o novinku. Z pohledu měnových párů koruny se zlotým a forintem tedy můžeme očekávat mírně silnější zlotý v průběhu druhého pololetí letošního roku. U forintu je pravděpodobnější spíše zastavení předchozích ztrát. Co se týče vývoje všech měn regionu vůči společné evropské měně, koruna i zlotý by měly v průběhu roku mírně posilovat a forint by se měl vůči euru obchodovat na podobných úrovních, kde se nachází nyní.