Proč nedávat malým dětem sladké? Poškodí jim zdraví v dospělosti, ukazuje dlouhodobá studie

Naši předkové mohli získat cukry jen v omezeném množství – ze zralého ovoce nebo z medu divokých včel. Když se ke zdroji dostali, získali evoluční výhodu. Dotyčný měl najednou dost energie na rychlý lov nebo obranu před predátorem. S průmyslovou výrobou cukru vzrostla jeho dostupnost a z výhody se začala stávat past. Chuťové buňky jazyka jsou vysoce citlivé na sladkou chuť a v mozku vyvolává konzumace cukru velice příjemné pocity. Když má člověk tu možnost, chce zpravidla jíst sladkého více a více. Přibývá tak na váze a ohrožuje své zdraví.

Experimenty Serge Ahmeda z francouzského centra CNRS před časem ukázaly, že na sladkém může vzniknout za určitých okolností ještě silnější závislost než na kokainu. K největšímu zlomu tímto směrem došlo s nástupem a masovým rozšířením slazených nápojů. Jejich obliba rostla zejména v posledních dvaceti letech.

„Cukr v koncentrované tekuté podobě se velmi rychle vstřebává do těla a vyvolává intenzivní metabolickou odpověď, která sama o sobě může vést například k rozvoji vysokého krevního tlaku,“ vysvětluje Eliška Selinger ze Státního zdravotního ústavu (SZÚ). Zároveň cukr v tekuté podobě narušuje zubní sklovinu a výrazně přispívá ke vzniku zubního kazu. „Tekutiny také nevyvolávají pocit sytosti, nedochází tedy ke snížení příjmu energie z potravin. Sníme pořád stejně, ale k tomu ještě vypijeme sladký nápoj, což pak velmi výrazně přispívá k rozvoji obezity,“ doplňuje.

Nadměrná konzumace sladkého v raném dětství negativně ovlivňuje lidské zdraví ve středním věku a ve stáří. Tuto souvislost odhalila dlouhodobá studie zveřejněná v časopise Science na konci října. Ukázala také, že nadbytek cukru krátce po narození podporuje vznik celoživotní slabosti pro sladké. Zvyšuje se riziko vzniku cukrovky, rakoviny i vysokého tlaku.

Tým vědců vedený Tadejou Gračnerovou z University of Southern California v Los Angeles porovnal zdravotní údaje 60 tisíc lidí, kteří se narodili ve Velké Británii mezi lety 1951 a 1956 a byli dlouhodobě sledováni. První část z nich přišla na svět v době, kdy existoval přídělový systém na potraviny a dostupnost cukru byla velmi omezená. Druhá část se narodila po zrušení přídělů v roce 1953, kdy spotřeba cukru na osobu vystoupala na dvojnásobek předchozích hodnot. Obě skupiny v následujících dekádách zažily stejné proměny společnosti, byla pro ně dostupná podobná jídla, pohybové aktivity a lékařská péče. Lidé žijící v dětství v přídělovém systému měli o třetinu nižší riziko vzniku obezity a byli lépe chráněni před konkrétními chorobami. Nejlepší zdravotní výsledky měly osoby, jejichž matky zažily přídělový systém v těhotenství a oni v dětství.

Potraviny

Hamburgery, zmrzliny a cereálie jako zabiják. Pomohou zákazy a restrikce?

16. 5. 2024 ▪ 5 min. čtení

Gračnerová je také přesvědčena, že konzumace cukru v raném dětství může dlouhodobě ovlivnit metabolismus. Děti, které pojídají cukr v prvních měsících života, si vypěstují celoživotní oblibu sladkých jídel.

Podle dalších výzkumů cukr podporuje vznik nádorů. Vědci z Andersonova centra pro výzkum rakoviny z Texaské univerzity před časem prokázali, že konzumace sladkého zvyšuje intenzitu jejich růstu i šíření v těle metastázami. V poslední době zase dávají výzkumníci do souvislosti rakovinu slinivky břišní s pravidelným popíjením většího množství slazených nápojů.

Vyhnout se cukru není snadné, výrobci ho často přidávají i do potravin určených pro kojence a batolata, jako je umělé mléko, kaše nebo ovocné přesnídávky. Je běžnou součástí jogurtů, cereálií či kečupů. Bezpečnou dávku překračuje většina lidí pravidelně. Dospělý člověk s průměrnou fyzickou aktivitou by podle doporučení expertů Světové zdravotnické organizace měl za den zkonzumovat maximálně 50 gramů cukru, ať už jím sladí, nebo ho sní přidaný do jídel, nápojů, šťáv či v medu. Tento limit člověk naplní pouhým vypitím půllitrové lahve ovocného džusu, u stejného objemu koly ho lehce přesáhne.

Jelikož v Česku má nadváhu nebo je obézní 60 procent populace a podle Eurostatu patří země k nadprůměru v konzumaci slazených nápojů, ministerstvo zdravotnictví chce situaci řešit. „V květnu byl vytvořen pracovní tým zástupců resortu a Státního zdravotního ústavu, který se nyní věnuje získávání odborných podkladů a materiálů o škodlivosti cukru pro veřejné zdraví,“ popisuje mluvčí Ondřej Jakob. Podle Státního zdravotního ústavu je report téměř dokončen a na základě těchto podkladů se mají připravovat případná legislativní opatření.

„Cestou nějaké formy zdanění slazených nápojů jde více než 100 zemí světa,“ říká Selinger. Spotřební daň zavedlo zatím 13 států Evropské unie, od ledna přibude Slovensko. Jako příklad hodný následování vyzdvihuje expertka ze SZÚ Velkou Británii. Dostupná data podle ní potvrzují, že tam dochází jak k redukci konzumace nápojů, tak obsahu cukru v nich. A odborníci už v Británii zaznamenali i pozitivní dopady na zdraví, zatím zejména na výskyt zubních kazů.

O prospěšnosti spotřební daně na sladké je přesvědčena i výzkumná organizace PAQ Research. Za nejvhodnější považuje navázat ji na koncentraci cukru v litru nápoje, což je řešení, ke kterému přikročili v Polsku. „Její zavedení bude výrobce motivovat ke změně receptur a snížení obsahu cukru. Pokud by místo spotřební daně stát vsadil na DPH, nebude opatření tak efektivní. Zdanění bude mít stejný dopad na kolu i na slazenou minerálku,“ vysvětluje Jakub Komárek z PAQ Research.

Podle odhadu této agentury může spotřební daň na slazené nápoje v Česku ročně vynést 2,7 miliardy korun. „To ale není největší přínos. Klíčové je, že povede ke změně chování lidí a následně násobně větším úsporám ve výdajích na zdravotní péči a sociální zabezpečení,“ myslí si Komárek. Připouští však, že vyčíslení je složité a v Česku se mu nikdo podrobně nevěnuje. „Víme například, že jen k obezitě se vážou dodatečné náklady na zdravotní péči ve výši 30 miliard,“ říká.