V pohledávkách vidíte, co se na ekonomiku valí. A co vidím dnes, je velký špatný, říká vládce TV Barrandov Čermák

Dlouho vydržel nebýt veřejně známým. Nejprve ho ale před pár lety na světlo vytáhl boj o majetek po kolapsu investiční skupiny Arca Investments a loni Jan Čermák kompletně ovládl vydavatelství Empresa a dává ho do kupy. Situaci v Česku přitom muž, který se zaměřuje na vyhledávání firem v problémech, růžově nevidí. „V pohledávkách vidíte s předstihem, co se na ekonomiku valí, i když to ještě v oficiálních statistikách není vidět. A co vidím dnes, je slovy televizní věštkyně Jolandy velký špatný,“ říká v rozhovoru pro Ekonom. Zažil toho už opravdu hodně. Například strávil rok ve vězení za podvod a vyhrál Rally Dakar jako navigátor kamionu Karla Lopraise.

Když člověk hledá vaše jméno na internetu, objeví se články s těmito popisky: pohledávkový spekulant, lobbista, developer, investor a mediální podnikatel. Jak byste popsal svoji práci v pár větách vy?

Když se mě dříve ptali, čím se živím, se smíchem jsem odpovídal, že jako vymahač pohledávek. Používal jsem to zejména, když jsem přišel do Prahy do lepší společnosti. Všichni říkali, jak jsou úžasní, jak dodávají francouzská vína, zařizují luxusní nemovitosti a podobně. Když pak přišla řeč na mě, byl jsem vymahač pohledávek z Brna. Rozhodně se necítím jako mediální magnát ani jako developer.

Takže skupování pohledávek firem v problémech je to, k čemu máte nejblíž?

Rád to popisuji tak, že hledáme řešení tam, kde nejsou. Spousta lidí si myslí, že vymáhání pohledávek je používání hrubé síly. Proboha. To jsme nikdy nedělali. Moje celoživotní krédo je: vítězství ducha nad hmotou. Nemá smysl používat hrubost, sílu a agresi, je třeba nacházet řešení. Máte fabriku, která krachuje, tak pojďte najít, co z ní lze využít. Vůbec první setkání s konkurzem bylo moje vlastní. V 90. letech jsme koupili krachující fabriku na výrobu obuvi. Tehdy jsme ji naivně převzali a byla v tom i Banka Haná. Nejprve nás přesvědčila, ať podepíšeme směnky, slíbila nám pomoc s úvěrováním, ale po měsíci nás poslala do konkurzu. To byla tvrdá srážka s realitou. Zároveň jsem ale zjistil, že konkurz není sprosté slovo, že se s tím dá pracovat. Zažil jsem si pocity dlužníka, takže dobře vím, čím procházejí, když do jejich firem vstupujeme. Nakonec jsme ten konkurz otočili, dokonce jsme i koupili pohledávky samotné Banky Haná a fabriku zachránili tím, že jsme se dohodli s německým výrobcem obuvi Romika, který dodal technologie a začal u nás i vyrábět.

Zjednodušeně řečeno, kupujete byznys v problémech. Co tedy vidíte, že se dnes děje v české ekonomice? Mají firmy problémy? Bezpochyby za vámi majitelé, kteří to nezvládají, chodí.

Chodí, a stále častěji. Je pravda, že v pohledávkách vidíte s předstihem, co se na ekonomiku valí, i když to ještě v oficiálních statistikách není vidět. A co vidím dnes, je slovy televizní věštkyně Jolandy velký špatný.

Statistiky České národní banky ale ukazují, že u firem dlouhodobě takzvané nevýkonné úvěry klesají, respektive stagnují. Jak to, že vypadají normálně, když byznys stagnuje a propouští se?

Už dva, možná tři roky konzistentně tvrdíme, že ta pomyslná sinusoida ekonomického vývoje je nějak vychýlená. Dříve platilo, že základní principy cyklického vývoje fungovaly – ekonomika střídala období růstu a poklesu. Dnes mám pocit, že ten cyklus je zkreslený. Vyjeli jsme nahoru, což by v rámci několikaletého, třeba osmiletého cyklu mělo být následováno poklesem. Jenže ten se nedostavil. Místo toho se máme, a dlouho jsme se měli, nadprůměrně dobře. Současný stav vůbec neodpovídá reálnému vývoji ani základním ekonomickým zákonitostem. Upřímně řečeno, neumím předpovědět, co bude dál – s takovou situací jsme se dosud nesetkali.

rozhovor

Bez dostavby Dukovan a výstavby OZE do Česka Google či Microsoft nepřijdou, říká developer Pavel Sovička

31. 1. 2025 ▪ 14 min. čtení

Dobře, mají české firmy ve větší míře problémy než v minulosti?

Samozřejmě že mají.

Byl tu covid, přišla válka, rostly ceny energií, ale velké krachy jsme neviděli. Jak to?

Ono to ale potichu stoupá. Například za námi chodí stále častěji lidé z takzvaných workoutových oddělení bank a nabízejí pohledávky za firmami v problémech. Přesto říkám, že s ohledem na reálnou situaci, kterou pozorujeme, ten nárůst nabídky neodpovídá vážnosti situace.

Který sektor je v problémech a vy čekáte, že tam bude co rozprodávat?

Jednoznačně jde o automotive, z mnoha důvodů. Už teď se setkáváme se spoustou nabídek. Typicky jde o rodinné menší podniky a subdodavatele. Pro ně je složité celou výrobu, která je roky nějak nastavená, rázem změnit. Je dost možné, že tyto subdodavatele budou muset nakonec koupit samotné automobilky, protože je budou potřebovat. I u nich to ale vypadá všelijak. Před rokem nikdo nevěděl, že americké prezidentské volby vyhraje Trump a že přijdou cla. Klidně se tedy může stát, že v Evropě zaniknou dvě či tři velké automobilky a to dopadne i na zdejší subdodavatele.

Co ale s nimi, když jejich byznys padá?

My je nechceme kvůli výrobě pro automotive. Kupujeme „cihly“, tedy budovy a pozemky. Ano, máte tam technologickou linku a podobně. Ve finále je to ale výrobní hala, je tam přívod elektřiny, dobré zásobování, takže vlastně průmyslový areál, který lze využít i pro jiný typ výroby.

Dá se obecně popsat logika cesty do insolvence? Jaké chyby majitelé a management nejčastěji dělají?

Rozhodně to není důsledek jednoho chybného rozhodnutí. Jednou z příčin je kupodivu i generační obměna ve vedení firem. Málokdo si uvědomuje, jaký je to problém. Manažeři, kteří začali v 90. letech budovat firmy a bylo jim 25, 30 či 35 let, teď jdou do důchodu. Ukazuje se, že mladší generace není připravena. Málokterý podnik otec zakladatel na předání nachystal a zároveň připravil své děti. Typickým příkladem z poslední doby je strojírenská firma Karsit Group, kde dnes soudy řeší zpochybněnou závěť. To je přitom mnohamiliardový konglomerát, kam spadá automotive, agrobyznys či Lázně Velichovky, financovaný několika bankami v čele s Monetou Money Bank. To je přesně ten případ, kdy celý podnik může nakonec padnout a skončit, protože se o to dědicové pobili. Chybí příprava na předání, až tu zakladatel nebude. Druhý častý důvod je, že se zakladatel není schopný smířit se změnou. Byl dvacet let zvyklý nějak podnikat a fungovalo to. Teď to pět let nefunguje. Místo aby změnil strategii, překopal výrobu, raději dává peníze ze svého do firmy s tím, že to přejde. Například když ta firma dodávala do Ruska, její majitel doufá, že se ruský trh zase otevře a on tam bude moct dodávat dál. Ten kůň je ale mrtvý a nepojede.

A další důvody?

Pak je tu samozřejmě podnikání založené na dluhopisech, které se stalo v posledních letech módou. Princip je jednoduchý – vyberete peníze od investorů, a jak říkal feldkurát Katz ze Švejka: „To se nám to utrácí, když nám lidé půjčují.“ Jenže problém je, že takový způsob podnikání často stojí na chatrných základech. My tomu říkáme systém třetin: první třetinu prostředků utratíte na samotný proces získávání peněz – marketing, provize, administrativu. Druhou třetinu mnozí podnikatelé bohužel velkopansky rozházejí za zbytečnosti a neefektivní výdaje. A ti nejlepší dokážou tu poslední třetinu skutečně investovat do hodnotných aktiv. Pokud mají dost času a štěstí, tato část investic se zhodnotí třeba růstem ceny nemovitostí nebo jiného majetku a postupně dorovná ztráty vzniklé po cestě. Jenže to jsou spíš výjimky než pravidlo. To je další důvod, proč teď vidíme tolik problémů a krachů firem. Stačí připomenout případy jako Arca a další podobné kauzy, které se v poslední době objevily. Mezi poslední příčiny patří klasika v podobě manažerského selhání, špatného podnikatelského záměru a podobně. Dnes jsou ale především typické ty tři – generační obměna, neschopnost se přizpůsobit změnám a dluhopisy.

Jste sám majitelem, vlastníte vydavatelství Empresa a TV Barrandov. Který z vámi vyjmenovaných důvodů byl důvodem úpadku mediálního impéria jejich někdejšího majitele Jaromíra Soukupa?

V roce 2015, jak říká sám Jaromír Soukup, měla jeho firma na účtu miliardu a podíl na televizní sledovanosti 10 procent. Já jako důvod vidím zamrznutí v čase a nepřizpůsobení se změnám. Nesprávné určení bodu, kdy prostě nemělo smysl do toho vrážet další peníze.

Společně s fondem IFIS jste vstoupil do Empresy před necelými dvěma lety a loni v létě jste ji kompletně získali. Jaký dluh měla, když jste ji přebírali, a jak je na tom dnes?

Byl kolem miliardy a i s ohledem na to, že ještě probíhá reorganizace, v rámci níž se má vypořádat, se zatím nezměnil. Nejdříve to musí začít vydělávat.

Minulý týden vyšla zpráva, že o televizní licenci TV Barrandov žádá fond IFIS, se kterým dlouhodobě spolupracujete. Můžete tento krok vysvětlit?

Důvod je jednoduchý. Musíme trhu ukázat, že za televizí stojí subjekt s finanční stabilitou a schopností televizi udržet v chodu. Teď bude IFIS majitelem licence. Součástí reorganizačního plánu, který se teď dotahuje, je, že tato entita po reorganizaci vydavatelství televizi převezme. Naším cílem není vlastnit televizi. My ji chceme restrukturalizovat, vyčistit a zase prodat. Konec reorganizace by měl být letos.

Kdy plánujete její prodej?

To je otázka nabídky a poptávky. Zájemci jsou, ale dokud neskončí reorganizace, prodat ji nemůžeme. Momentálně snižujeme její provozní ztrátu. Největší náklad je poplatek pro České Radiokomunikace, kterým platíme měsíčně asi 10 milionů korun. Teď jednáme o snížení této částky. Zatím se nám podařilo snížit režijní náklady, mzdové náklady a dali jsme podklady k tomu, aby televize mohla fungovat kvalitně. Začínáme točit vlastní pořady a v dubnu chceme představit nový program.

Chcete prodat televizi a časopisy vydavatelství Empresa, jako je Sedmička a Týden, samostatně, nebo jako celek? Máte už zájemce?

Určitě to chceme prodat jako balík, tedy celý mediální dům. V tuhle chvíli máme zájemce z Česka, který chce získat větší dosah a vliv, i nadnárodního potenciálního kupce, který se chce dostat na český televizní trh.

Co bude s kdysi největší mediální agenturou Médea, která je dnes v insolvenci? Co čekáte od reorganizace v ní?

Médea je oproti stavu před lety nyní malá, tržbami i zaměstnanci. Bude se předkládat reorganizační plán a uvidíme, jak se k němu věřitelé postaví. Když jej schválí, přijde snaha o záchranu a restart. Když nikoli, druhou cestou je konkurz.

Jaké máte vztahy s Jaromírem Soukupem?

Korektní. Dnes je v situaci, kdy je na tom celkem dobře. Zbavil se osobních dluhů, část majetku mu zůstala a další část bude uvolněna ze zástav na konci procesu, jde třeba o byty v Praze a hřebčín. Dražby firemních nemovitostí mu také něco vynesou, ale ještě nedoběhly, takže nelze přesně vyčíslit kolik.

Píšou vám diváci, že ho chtějí zpátky?

Samozřejmě. Dokonce jsme mu nabídli, jestli nechce moderovat nějaký pořad, ale nechtěl. Uvolnění zástav bylo součástí naší dohody, respektive mezi společnostmi IFIS a Gomanold, které koupily pohledávky od ČSOB, UniCredit a Creditas. Zkrátka nechcete, aby na vás byl dlužník jednou naštvaný. To je špatné pro pověst, PR a marketing. Hlavně bez dohody na začátku, když se začíná, se těžko jedná. Musíte zkrátka tu dohodu nějak osladit. Naším cílem je vždy zachránit osobní majetek dlužníka a zbavit ho osobních dluhů. To je podstata našeho byznysu.

Společně s fondem IFIS Marka Indry jste jednou z hlavních tváří boje proti bývalým majitelům fondu Arca Investments Rastislavu Veličovi a Pavolu Krúpovi. Tento spor se táhne už několik let. Teprve teď v lednu se podařilo prosadit re­organizační plán věřitelů. Co to v případě Arcy znamená?

To nejzásadnější je, že se konečně podaří převést majetek fondu z Malty a Kypru. Jde o podíly například v personální agentuře Manuvia nebo akvaparku Gothal, tedy o zpeněžitelná aktiva. Už jsou podepsané smlouvy a nyní dojde k jejich převodu. Trochu neskromně říkám, že to považujeme za náš největší přínos v celé kauze. Dokud byl majetek mimo ČR, hrozilo, že zmizí, rozpustí se, firmy zkrachují, případně se rozpadne fabrika a věřitelé přijdou o peníze. Tyto majetky se teď budou prodávat.

Mezi zajištěnými věřiteli asi nepanují obavy. Co ale ti nezajištění, s jakou částkou mohou počítat a kdy se jí dočkají?

Bavíme se maximálně asi o 10 haléřích z jedné koruny. Kdy? To bude záležet na rozhodnutí soudu, který musí vydat usnesení o schválení reorganizačního plánu. Následně bude majetek převeden do společnosti vytvořené pro tento účel. Moje vize je, že by se mohl prodat v horizontu jednoho roku až dvou let, takže už příští rok by části majetku mohly být prodány. Vedle toho má Arca i další aktiva, o kterých se zatím nejednalo, například vlastní podíly v pozemkových společnostech, které drží desítky hektarů u kyjevského letiště. Hodnota těchto pozemků se bude odvíjet od dalšího vývoje a případné obnovy Ukrajiny. Myslím, že se můžeme dočkat příjemných překvapení.

To říkáte na základě analýzy, nebo nějaké zkušenosti?

V minulosti se třeba nelíbil náš prodej desetiprocentního podílu v rakouské Wiener Privatbank. Původně to vypadalo na 1,7 milionu eur. Vypsali jsme ale další kolo, přizvali další zájemce a nakonec činil výnos tři miliony eur.

Před čtvrtstoletím jste si odseděl rok ve vězení za podvod. Co vám to dalo? Nebo to považujete za ztracený čas?

S odstupem říkám, že to ztráta času nebyla. Záleží ale na tom, jak to kdo pojme. Já si z toho odnesl jednoznačně víc pokory. Manželka mi vždy říkala, ať jsem pokorný, a měla pravdu. Vězení vás dovede někam, kde zjistíte, že svět funguje jinak. Není to přátelské prostředí. Byly okamžiky, kdy jsem se bál o život. Nehodnotím tu zkušenost negativně – něco mi dala a přinesla. Samozřejmě na to nejsem hrdý, ale nestydím se za to. Pomohlo mi to srovnat si myšlenky, naučit se přiznat vinu či chybu a postavit se k tomu čelem. To teď využívám i v byznysu.

Jak konkrétně?

Když za mnou přijde dlužník, moje první otázka je, co od setkání čeká a jak vidí svou situaci. Pokud přizná, že to pokazil a potřebuje pomoc, jsem ochotný jednat. Když ale tvrdí, že jde o přechodné problémy a chce si jen půjčit, pak vím, že to nemá smysl. Je to podobné mé zkušenosti z vězení – jde o to si přiznat realitu a neschovávat se za výmluvy. Mimochodem, na tohle sedí scéna z filmu Vykoupení z věznice Shawshank: nejčastější odpověď ve vězení na otázku „Proč tu jste?“ opravdu je „Protože to podělal můj právník“.

Jak vás tedy zkušenost s vězením ovlivnila v podnikání?

Jsem víc při zemi a opatrnější. Ani tehdy to nebylo schválně. Šel jsem na moc velké riziko, že věci nevyjdou, a nestihl jsem pak zaplatit včas. Uvědomíte si, že pokud něco nevyjde, čekají vás soudy, právníci, možná i vězení, a čím jste starší, tím víc si říkáte, že to za to nestojí. Dnes se pohybuji maximálně na hraně, ale nikdy za ní.

Stane se, že s vámi někteří podnikatelé nechtějí jednat? V minulosti na to poukazovali třeba advokáti skupiny Arca.

Musím říct, že to už dlouho nikdo nevytáhl. Po dlouhé době jste první, kdo se na to ptá. Ale právě to byl důvod, proč jsem vystoupil z šedé zóny a začal mluvit i v médiích. Dřív jsem se neukazoval, neposkytoval rozhovory. Situace kolem Arcy nás ale nasvítila a já si řekl, že za vězení se stydět nebudu. Samozřejmě mi někdo omlátil o hlavu, že jsem „certifikovaný kriminálník“. Jenže roky tvrdé práce a zkušenosti, které dnes lidé vidí, tu epizodu dávno přebily.

TV Barrandov teď sponzoruje Loprais tým

Foto: Karel Šanda, Servis 24

Krátce předtím jste byl součástí týmu Karla Lopraise, který vyhrál Rally Dakar, kde jste působil jako navigátor a šéf týmu. Jak k tomu došlo?

Byla to náhoda. V roce 1995 jsem se zúčastnil závodu Paříž–Peking, což byla nejtěžší rallye na světě. Před tímto závodem za mnou přišel motocyklový závodník Ivo Kaštan, jestli bychom ho nesponzorovali. Řekl jsem mu: „Můžeme, ale chci jet taky.“ Peníze jsem mu sehnal tehdy od Komerční banky. A mě přitom napadlo, že bych si to taky rád zkusil. V roce 1995 jsem seděl v Defenderu s Josefem Kakrdou. Do té doby jsem v něm nikdy nejel a měl jsem navigovat. Sice jsme nakonec po nehodě nedojeli, ale ve své kategorii jsme chvíli i drželi první místo s dvacetihodinovým náskokem až před Ulánbátar. Dokonce mě vyhlásili nejlepším navigátorem jedné etapy. Právě tam jsem se spřátelil s Karlem Lopraisem. Slovo dalo slovo, on mi věřil a v roce 1998 jsme spolu jeli – a vyhráli.

Teď na podzim se TV Barrandov stala partnerem Loprais týmu. Co televizi tohle partnerství přináší? Nebo je to spíš vaše osobní záležitost?

Je to kombinace obojího. Chceme dostat značku televize do světa. Upřímně – chtěl jsem tam jet i osobně a tohle byla cesta. Nakonec jsem kvůli zdravotním důvodům nejel jako navigátor, ale i tak jsme plánovali projet trasu, kterou jsme kdysi s Karlem vyhráli. Partnerství ale dává smysl i byznysově. Letos s TV chystáme projekt spojený s Dakarem, vlastně reality show, která by mohla zvýšit sledovanost a povědomí o televizi i mezi zahraničními zájemci. Dává to velmi dobrý byznysový smysl.