Čeká Česko ústavní puč? Sotva. Systém se ubrání navzdory politickým antipatiím a sporům

Výsledky letošních parlamentních voleb i po dvou měsících vyvolávají silné emoce. Nejzapálenější odpůrci vznikající vlády tvrdí, že se Česká republika vydává cestou Maďarska či Slovenska, na jejímž konci bude komplexní změna systému, rozklížení veřejnoprávních institucí a potlačení liberální demokracie. Podporovatelé vítězných stran naopak hovoří o tom, že nestandardní aktivita prezidenta republiky při jmenování premiéra a ministrů podrývá výsledky voleb ve prospěch bývalé vlády a v případě pokračování může ohrozit obecnou důvěru v demokracii. Radikální části znesvářených stran vyjadřují ochotu v případě rostoucího ohrožení svého vnímání demokracie vyjít do ulic a svou pravdu hájit prostřednictvím protestů a stávek. Zdálo by se, že se Česko nachází na hraně společenské i ústavní krize a budoucí léta mohou být v tomto ohledu kritická. Ukážeme si, proč tomu tak není.

Neklid ve společnosti může ještě nějakou dobu zůstat, s ústavní realitou je to ale jinak. Nejen příští rok, ale celé čtyři, na které se chystá zůstat u vlády koalice ANO, SPD, Motoristé, z hlediska fungování právního státu nebudou nijak horké. Brzdy a rovnováha institucí jsou nastaveny natolik bytelně, že se nedají předpokládat podstatnější otřesy. S trochou nadsázky se dá naopak říci, že s ohledem na současné rozložení sil v jednotlivých institucích bude nadcházející volební období jedním z nejklidnějších v dějinách samostatné republiky a že významné změny, které by ovlivnily fungování ústavního systému a směřování země, nejsou na obzoru.