Před restaurací ve Vodičkově ulici v Praze se jednoho březnového dne v roce 1992 táhla fronta tak dlouhá, že příchozí musela dovnitř po skupinkách pouštět policie. Lidé v kuchyni se nezastavili. Byl mezi nimi i tehdy jednadvacetiletý Michal Mládek. Bylo to krátce poté, co se od srbských kolegů naučil připravovat hamburgery. Zprvu ovšem bez masa i housek. „Místo toho jsme při tréninku používali víčka od nápojů,“ vzpomíná Mládek v podcastu Na vlně podnikání. Za to, jak zvládl nápor zákazníků, dostal od šéfa tyčinku Snickers. O více než tři desetiletí později provozuje Mládek třináct restaurací McDonald’s v Praze a na jihu Čech a zaměstnává téměř tisíc lidí.
Běžný zákazník fastfoodového řetězce vidí jednu restauraci jako druhou. Mládek však poodhaluje, že jednotliví franšízanti mají v některých oblastech překvapivě velkou volnost. A vyvrací i představu, že k získávání licence jsou rozhodující pouze peníze. McDonald’s podle něj hledá hlavně někoho, kdo se bude osobně podílet na řízení provozu a lidí.
Co se dočtete dál
- Proč zavedená restaurace McDonald’s stojí zhruba dvakrát tolik co nová.
- Kolik vlastních peněz musí mít zájemce o franšízu a kdy se mu investice může vrátit.
- Jakou část tržeb si bere centrála a co všechno musí zaplatit provozovatel.
- Proč se z desítek uchazečů dostanou do tréninku jen dva či tři.
- Jak může majitel McDonald’s ovlivňovat ceny burgerů i mzdy zaměstnanců.
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace











