Hádaví kamarádi ze studií dovedli svůj Google z garáže až k dominanci nad internetem. Teď se Page a Brin drží raději v pozadí

Google se za 20 let svého fungování stal bez váhání největším "lovcem" osobních informací na světě, které sbírá ze svého stejnojmenného vyhledávače, sesterského portálu YouTube nebo z mobilního operačního systému Android. Sami zakladatelé a nejvyšší šéfové Googlu - Larry Page a Sergey Brin - přitom drží své soukromí pod pokličkou a pozornosti okolního světa se spíše vyhýbají. Zatímco ostatní otcové technologických gigantů, jako Steve Jobs, Mark Zuckerberg nebo Elon Musk, byli či stále jsou hlavními tvářemi svých značek a jejich osobní image byla vždy spjatá s firemními úspěchy i pády, pro Page s Brinem to nikdy příliš neplatilo.

Kdo jsou dva "ajťáci", jimž se podařilo z Googlu vybudovat společnost, která proměnila podobu celosvětové sítě?

Page s Brinem se poprvé potkali coby doktorandi na Stanfordově univerzitě, kde se oba věnovali studiu informatiky. "Sergey je docela společenský a rád potkává nové lidi. Mně byl ale ze začátku protivný. Na všechno měl vyhraněný názor a já taky," vzpomínal později Page na první setkání dvojice v létě roku 1995.

"Protivní jsme si byli navzájem," kontroval Brin. "Říkám to ale trochu s nadsázkou. Faktem je, že jsme strávili spoustu času povídáním, takže jsme si docela sedli. Jenom nás přitom bavilo se navzájem škádlit," dodával rodák z Moskvy, který s celou rodinou do Spojených států emigroval v roce 1979 ve věku šesti let.

Jak Page, tak Brin odmala platili za výborné studenty, a tak nebylo divu, že nakonec zamířili na doktorát na prestižní Stanford. Brina tam prý považovali za roztěkaného extroverta. Mezi profesory proslul svým zvykem vtrhávat do jejich kanceláří bez zaklepání, ale také značnou nerozhodností - dlouho hledal, čemu se bude ve své disertaci věnovat. Výzkumného partnera našel až v intovertním Pageovi.

Byl to právě Page, kdo přišel s prapůvodní vizí internetového vyhledávače Google. Tehdejší lídří trhu, jako byli Yahoo!, AltaVista či Excite zobrazovali odkazy na weby podle analýzy textů, s nimiž se zadaná hesla shodovala. Takové vyhledávání bylo ovšem neefektivní a uživatel se kýžených informací dočkal třeba až na dvacáté straně s odkazy, protože vyhledávače na každý web pohlížely nestranně a nedávaly přednost těm, které by mohly být pro uživatele přínosnější.

Page napadl zlepšovák. K textovému vyhledávání se rozhodl přidat i práci s odkazy, aby mohl vyhledávač uživateli přednostně nabízet ty nejrelevantnější informace. Uvědomil si, že na internetové linky lze pohlížet jako na vědecké citace, které bývají stejně jako webové stránky vzájemně provázané a seřazené podle své důležitosti. Rozhodl se proto zkoumat takzvané zpětné odkazy, které vedou z jednoho webu na jiný. A protože se anglicky zpětný odkaz řekne backlink, nazval navržený model vyhledávače BackRub, což doslova znamená masáž či tření zad. Prapodivný název odkazoval na "masírování odkazů" vyhledávačem.

Podstatné bylo stránky seřadit podle jejich důležitosti. Tehdy ale chyběl vyhledávací algoritmus, který by podle takových kritérií automaticky pracoval. Jako první s ním přišel Page, který ho nazval PageRank, což lze přeložit dvojsmyslně: jako Stránkové hodnocení nebo také Pageovo hodnocení. Až Brin, který byl nadanějším matematikem, ovšem prvotní Pageův nápad dovedl k dokonalosti. Aby systém dával ty nejlepší výsledky, bylo třeba analyzovat co nejvíce zpětných odkazů, a tak se dvojice musela spolehnout na precizní výpočty, které obstaral právě Brin.

V srpnu roku 1996 byly práce na BackRubu hotové a dvojice ho spustila na webu Stanfordu. Ze "zádové masáže webů" se stal mezi místními studenty takový hit, že koncem roku došlo vlivem obliby vyhledávače k přetížení univerzitní sítě.

Úspěch Page s Brinem přivedl k nápadu pustit se do byznysu a začít na rostoucím internetovém trhu konkurovat zavedeným vyhledávačům. V roce 1997 proto BackRub přejmenovali na lépe znějící Google. Odvozenina ze slova googol - termínu pro číslo se stovkou nul - měla podtrhnout ambici prohlížeče pracovat s ohromným množstvím informací.

Ještě téhož roku si dvojice nechala zaregistrovat doménu google.com a čtvrtého září 1998 pak založila stejnojmennou firmu.

Z garáže kamarádky pro miliardy na burzu

První sídlo Googlu se nacházelo v garáži Susan Wojcické, společné kamarádky obou zakladatelů a dnešní šéfky dceřiného YouTube. Vyhledávač se ale rychle stěhoval na prestižnější adresy, protože od začátku neměl nouzi o investory. Už první rok ho finančně podpořil třeba zakladatel Amazonu Jeff Bezos, v roce 1999 se pak přidaly i velké investiční fondy, které do společnosti toho roku nalily 25 milionů dolarů.

Google byl přesto ještě malou firmou s tržbami lehce přes 200 tisíc dolarů. Page s Brinem se ho proto rozhodli prodat internetové korporaci Excite. Za rok starý podnik si roku 1999 řekli o milion dolarů, což posléze snížili na 750 tisíc. Z prodeje ovšem sešlo. Už tehdy se ukázalo, jak dovede být dvojice zakladatelů Googlu neoblomná: po firmě, která tehdy byla dvojkou v internetovém vyhledávání, požadovali, aby svou technologii nahradila jejich vyhledávacím algoritmem, který byl prý lepší. Na to ale nebyli manažeři Excitu ochotní přistoupit, čehož museli záhy litovat. Pět let nato Google zamířil na newyorskou burzu Nasdaq, kde ho investoři ohodnotili na 24 miliard dolarů, a z Page s Brinem tak udělali miliardáře.

Ještě před prvním úpisem akcií si ale dvojice zakladatelů musela projít ostrou zkouškou manažerských schopností. Page i Brin si od začátku potrpěli na neformální vystupování. Se svými zaměstnanci, přezdívanými "googleři", třeba na parkovišti před firemním sídlem hrávali hokej na kolečkových bruslích. "Nikdo se nedržel zpátky, když se zakladateli bojoval o puk. Čím tvrději jste hráli, tím větší respekt jste od nich získali," napsal ve své vzpomínkové knize první marketingový manažer firmy Douglas Edwards.

Co platilo venku na hřišti, to dvojice vyžadovala i uvnitř kanceláří. Každý nový nápad se musel osvědčit v často nevybíravé a drsné výměně názorů, na kterou byli Page s Brinem ve vlastních rozmluvách zvyklí. Sami sebe ostatně často oslovovali bastarde. Jejich zaměstnanci si ovšem na podobné pracovní postupy zvykali jen stěží.

Zvláště tvrdý byl prý v prvních letech Page, který od začátku platil za lídra dvojice a od vzniku Googlu působil jako jeho první šéf. Podle Edwardsovy knihy přitom nelze říci, že by byl programátor z Michiganu jako šéf tyran. S lidmi se prý ale vždy propojoval přes nápady, a ne skrze emoce, s nimiž neuměl moc zacházet.