AI je jako zrcadlo. Čerpá z našich předsudků, lží i touhy po uznání, říká antropoložka Sara Polak

S umělou inteligencí jsme jako civilizace otevřeli Pandořinu skříňku. Může pomoct osamělým seniorům, zrychlit výzkum i tvořit umění. Ale zároveň odráží to nejhorší z nás – předsudky, lenost i kulturní dominanci několika málo jazyků a firem. „Stejně jako středověké kroniky odrážely pohled elit, AI odráží dominantní hlasy online – většinou západní a anglicky mluvící. To je problém,“ říká antropoložka a popularizátorka AI Sara Polak.

Co ve vás vzbuzuje nástup umělé inteligence?

Jsem nadšená, protože AI otevírá možnosti, které dřív měly jen elity. Třeba přístup k analýze dat nebo automatizaci složitých úkolů – dnes si může každý vytvořit analýzu trhu nebo napsat článek, což bylo dřív doménou specialistů. Například nástroje jako MidJourney umožňují i laikům vytvářet vizuály na úrovni profesionálních grafiků. Ale mám i obavy. Koncentrace AI do rukou pár technologických gigantů, jako jsou Microsoft nebo Google, je riziko – jejich modely trénují na datech, která odrážejí jejich geopolitické zájmy. Blockchainové projekty, jako Bittensor, zkoušejí distribuované sítě pro trénink modelů, což by mohlo přispět k decentralizaci, ale čelí výzvám, jako je vysoká energetická náročnost a škálovatelnost. Bez pokroku v těchto technologiích hrozí, že se malé země jako Česko stanou jen konzumenty cizích technologií.