Expert: Plyn z evropských břidlic může narazit. Zeleným se líbit nebude

Břidlicový plyn, jehož prudký rozvoj už ze Spojených států udělal největšího producenta plynu na světě, se podle Ridleyho zprávy mimo Evropu určitě prosadí jako nejlevnější a nejefektivnější způsob snižování podílu uhlíkových emisí na ekonomice, takzvané dekarbonizace.

Bude moci totiž ve výrobě elektřiny postupně nahrazovat uhlí a v dopravě a některých sektorech průmyslu ropu. Bude ale také silně konkurovat jádru a obnovitelným zdrojům, což budou vedle zeleného hnutí jeho hlavní protivníci, uvedl Ridley.

,,Díky plynu z břidlic se vzduch v Pekingu vyčistí stejně jako se před 60 lety vyčistilo ovzduší v Londýně," uvedl v předmluvě k Ridleyho zprávě jeden z největších současných teoretických fyziků Freeman Dyson. "Díky plynu z břidlic bude bohatství a zdraví po povrchu naší planety rozprostřeno rovnoměrněji," dodal.

Klíčovou výhodou plynu z břidlic je podle Ridleyho to, že na rozdíl od ropy a běžného plynu z propustných pískovců se nově dostupný zdroj nalézá prakticky všude po světě.

To znamená, že těžba může být decentralizovaná a blízko odbytišť a nebude muset narušovat například panenské oblasti Arktidy. V Evropě mají bohatá naleziště hlavně Polsko, Francie a Ukrajina, ukazují údaje z dubnové zprávy amerického Úřadu pro energetické informace.

Polsku by podle nich například jeho těžitelné rezervy stačily při dnešní spotřebě na zhruba 400 let.
Vedle dostupnosti je klíčovou otázka ceny, kde má plyn z břidlic výhodu nízkých nákladů, a ta se může podle Ridleyho zprávy postupně zvyšovat. Podle vládních studií budou plánované elektrárny na plyn v USA vyrábět zdaleka nejlevněji ze všech zdrojů.

Levnější a čistší elektřina

Ridley dochází k závěru, že produkce elektřiny z břidlicového plynu bude levnější, čistší, a k lidem i přírodě šetrnější než výroba energie z uhlí, ropy, jádra, větru, slunce a biomasy. Plyn je navíc hlavní surovinou pro výrobu umělých hnojiv, což znamená, že nehrozí naplnění pochmurné vize, podle níž vyčerpání plynu bude znamenat konec produkce hnojiv a ve světě zavládne hladomor.

Plyn z břidlic slibuje také výraznou dekarbonizaci v situaci, kdy alternativa rychlého odstraňování uhlíkových emisí pomocí obnovitelných zdrojů je drahá, ekonomicky i ekologicky škodlivá a prakticky nerealizovatelná. Plyn k výrobě elektřiny prosazovali ještě nedávno zeleně orientovaní politici proto, že emise skleníkových plynů jsou u něj na jednotku energetické produkce méně než poloviční proti uhlí.

A co zelení odpůrci?

Právě zelení politikové a ekologická hnutí však budou nyní největší překážkou nového zdroje. Svůj původně pozitivní přístup k plynu totiž změnili, když se ukázalo, že zásob plynu z břidlic je tolik, že se může stát konkurencí obnovitelným zdrojům, uvádí Ridley.

Jiní britští publicisté jako Rob Lyons z časopisu Spiked nebo James Delingpole z listu The Telegraph náhlý odpor zelených hnutí k plynu vysvětlují jejich politikou prosazování úspor, za níž je ideologie návratu k nízkoenergetické společnosti podložená teorií nevyhnutelného vyčerpání zdrojů. Objevem hojného a relativně čistého zdroje je tato politika silně zpochybněna.

Ridley rozebírá všechny argumenty, které zelené hnutí proti těžbě plynu z břidlic předkládá, a ukazuje je jako buď mylné nebo přehnané.

Nejčastější kritikou je, že se při dobývání používají "nebezpečné" chemikálie, které mohou kontaminovat podzemní vodu - některé zprávy v médiích dokonce tvrdí, že do vrtů se vstřikují "chemikálie a další komponenty jako písek", i když hlavní složkou je voda, která tvoří téměř 95 procent vstřikovací směsi. Dalších pět procent tvoří písek a zbylá necelá dvě promile jsou látky běžně používané v řadě průmyslových i domácích použití jako polyakrylamid, metanol, butanol nebo brom.