České dráhy prohrávají s ÚOHS. Zastavil jim vypůjčené lokomotivy a nařídil lepší účetnictví

V každém z posledních dvou měsíců přišlo do sídla Českých drah pokárání od antimonopolního úřadu. Na začátku září se šéfové státního železničního dopravce dozvěděli, že by měli vést podrobnější a transparentnější účetnictví na trase mezi Prahou a Ostravou.

O měsíc později pak Úřad na ochranu hospodářské soutěže zrušil smlouvu, na jejímž základě si České dráhy od rakouských kolegů půjčují jedenáct moderních lokomotiv Siemens, označovaných jako Taurus. Ve čtvrtek večer se dopravce proti verdiktu odvolal.

"S rozhodnutím ÚOHS nesouhlasíme, podali jsme proti němu rozklad," vzkázal mluvčí ČD Radek Joklík. Čím společnost v odvolání argumentuje, ale říct nechtěl. Jasné je to, že firma si poskytovatele strojů v roce 2008 vybrala bez soutěže a zdůvodnila to tím, že jde o vzájemnou výpůjčku.

Výčet neúspěšných půtek s českým antimonopolním úřadem tím ale pro České dráhy nekončí.

Už na začátku roku státní železniční dopravce neuspěl se svými výhradami k tendru na provozovatele rychlíkové trati mezi Olomoucí a Ostravou. Antimonopolní úřad ale nenašel ve veřejné soutěži žádné pochybení a stížnost drah odmítl.

Mytí lokomotiv jako protihodnota

V zatím posledním případu, o němž teď ÚOHS rozhodl, jde o zrušení pět let staré smlouvy s Rakouskými spolkovými drahami. Díky ní můžou České dráhy posílat do Vídně a Štýrského Hradce lokomotivy Taurus.

Ty stále patří rakouskému dopravci a Češi za ně například letos zaplatí 3,35 milionu eur - tedy zhruba 85 milionů korun.

Zástupci ČD tvrdí, že nejde o obchod, ale vzájemnou výpůjčku. Proto údajně nebylo nutné při výběru dodavatele vypisovat veřejnou zakázku. Manažeři firmy se domluvili přímo s rakouskými drahami. Jenže jedinou protihodnotou, která by obhajovala onu "vzájemnou výpůjčku", bylo mytí souprav zajišťované českou stranou. V tomto případě jsou roční náklady okolo deseti tisíc eur.

"Rozpor je natolik markantní, že jej úřad považuje za snahu zadavatele zastřít veřejnou zakázku jako plnění, které pod režim zákona o veřejných zakázkách nespadá," uvedla už dříve místopředsedkyně úřadu Eva Kubišová.

Pokud České dráhy s odvoláním u ÚOHS neuspějí, může se stát, že kontrakt opravdu přestane platit a společnost bude muset řešit, jaké lokomotivy budou před vagony mezinárodní linky zapřahat.

ČD: Naše náklady jsou firemní know-how

Potíže mají u antimonopolního úřadu České dráhy také kvůli tomu, že nechtějí odkrýt, jaké mají náklady na silně konkurenční trati Praha-Ostrava.

"Považujeme to za naše firemní know-how a citlivé obchodní informace, které v otevřeném konkurenčním prostředím není možné poskytnout," zdůvodnil (ne)informační politiku drah Petr Šťáhlavský z tiskového odboru ČD.

Společnost nabízí pouze nahlédnutí do celkových nákladů, z čehož se ovšem nikdo nedozví, zda ČD na zmíněné trati skutečně jezdí pod náklady, jak tvrdí jejich konkurenti RegioJet a Leo Express.

Na začátku září tedy ÚOHS – který už dva roky řeší stížnost zmíněných dvou firem na ČD – poslal státnímu dopravci ostrou výtku. "Tyto údaje jsou netransparentní a pro šetření antimonopolního úřadu nedostatečné," vyčetl drahám předseda ÚOHS Petr Rafaj. Požádal ministerstvo dopravy, aby na drahách v tomto ohledu zjednalo nápravu.

Kvůli podezření na takzvané predátorské ceny Českých drah na trati Praha–Ostrava se na ÚOHS obrátil už v roce 2011 RegioJet podnikatele Radima Jančury, později se přidal i druhý soukromník na trati Leo Express.

Od té doby však antimonopolní úřad nerozhodl. Zdůvodňuje to právě tím, že mu dopravci s prošetřováním příliš nepomáhají. A to nejen České dráhy. RegioJetu vytknul, že k řízení přistupuje vlažně a vyžádané podklady předává pozdě.